Když projížděli ulicemi, žena nasadila přátelský výraz, Frentisovi však neušlo pohrdání, s jakým si prohlížela chrámy. Já je za jejich bludy lituji, pomyslel si. Ona je ale kvůli tomu nenávidí. Pronajali si pokoje v hostinci na severní straně náměstí. Byly dražší než ostatní, ale zároveň podstatně pohodlnější. Tentokrát ho večer nevyužila: řekla mu, ať si pořádně odpočine, vzala vak a šla do svého pokoje. Až do tmy ležel v obrovské posteli. Ani v měkkých polštářích, kterými byl obklopen, nedokázal usnout. Dnes mě přinutí zabít. O několik hodin později ho sevřela síla její vůle. Šel do jejího pokoje. Od hlavy až k patě byla oděná v černém hedvábí a vlasy měla pevně stažené do drdolu. Na obě předloktí si připevnila dýku a na záda krátký meč. Kývla ke zbraním rozloženým na posteli vedle hedvábné košile a kalhot, černých jako její oděv. „Žádné chyby, lásko,“ upozornila ho, když si černila obličej uhlím. „Jen těžko ještě někdy potkáš někoho krutějšího a nebezpečnějšího, než je náš dnešní cíl. Další nostalgii si nemůžu dovolit.“ Pouto ho sevřelo tak krutě, že se to jen stěží dalo snést. Měla nad ním naprostou moc, nemohl váhat, a dokonce ani myslet. Stačí jí pomyšlení a on bude jednat. Stal se její loutkou. Šla k oknu, otevřela okenice a vyšplhala na střechu. Zastavila se, rozhlédla se po ulici pod sebou a pak se rozběhla po taškách a skočila na protější střechu. Běžel za ní přes město, skákali ze střechy na střechu, ze zdi na zeď. Za tu obratnost by ji musel chtě nechtě obdivovat, kdyby však byl v tu chvíli něčeho podobného schopen. Vedla ho na sever, pryč od uliček v okolí hlavního náměstí směrem k širším bulvárům v blízkosti přístavu. Zastavila se na vrcholu jedné zdi, která skýtala dobrý výhled na náměstí, kde stál malý chrám obklopený stromy. Sloupy po obvodu čtvercového chrámu podpíraly pyramidovou střechu s plochým vrcholem, na němž se tyčila socha ženy. Její tvář byla skryta pod mramorovou kapucí. Na rozdíl od ostatních chrámů, které Frentis viděl, zde u vstupu stáli dva strážní s kopími. Dveře byly zavřené, ale zevnitř jimi prosvítala záře ohně. Žena se zvedla, rozběhla se po zdi a přeskočila k nejbližšímu stromu. Zachytila se větve a vyhoupla se na ni, aniž by ze stromu spadl jediný lístek. Díval se, jak ručkuje po větvi. Nakonec seskočila na střechu chrámu. Nebýt svazujícího pouta, zaváhal by, zda vůbec něco ◆ 98 ◆
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211221