4. Osvícenské ideály a jejich ambivalentní vyústění
Reformy „shora“; Habsburkové a moderní stát V roce 1970 natočil francouzský režisér François Truffaut podle vlastního scénáře pozoruhodný film L’enfant sauvage; titul můžeme nejspíše přeložit jako „Malý divoch“, jímž není nikdo jiný než divoký chlapec aveyronský, nalezený roku 1800 v jihofrancouzském departementu Aveyron ve věku přibližně dvanácti let; mezi vědci i v širší veřejnosti vyvolal jeho osud značnou pozornost, která brzy vyústila v otázku, zda moderní vyspělá medicína dokáže z „vlčího chlapce“ vychovat normálního člověka a občana. Hlavní postavou filmu je mladý lékař Jean Marc Gaspard Itard, jejž ztvárnil sám režisér, a to tak osobitě, „dobově“ procítěně a věrohodně, že se mu podařilo ukázat ideály osvícenství ve vší jejich velikosti, opravdovosti i naivnosti. Prostý děj přitom do značné míry kopíruje skutečnost. (Truffaut ostatně ve scénáři vychází z Itardových poznámek.) Osvícenskou filozofií a vírou ve vědu prodchnutý lékař se „francouzského Mauglího“ ujme a za nemalého přispění hospodyně se z něj pokouší „udělat člověka“. Posloužit chce nejenom medicíně, ale také malému Victorovi, jak chlapce pojmenuje. Člověka podle jeho názoru od zvířat odlišují dvě věci: řeč a schopnost empatie. Tu Victor prokáže, když se rozpláče poté, co pochopí, že hospodyně je smutná, neboť jí zemřel manžel. Pokud jde o řeč, jsou výsledky osvícensky pojaté převýchovy o poznání chudší. Victor se naučí vyslovovat pouze slova „lait“ (mléko) a „Oh, Dieu“ (ó Bože). Snaha povznést člověka prostřednictvím výchovy na „vyšší úroveň lidství“ je pro osvícenství příznačná. „Vlčím dítětem“ je svým způsobem každý, komu se nedostalo dobrodiní v podobě vzdělání. Světlo poznání, věřili francouzští osvícenci 18. století, odstraní předsudky a pověry a přivede lidstvo na vyšší vývojový stupeň. Conditio humana se pod nápo-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211100