snímek českého vojáka v uniformě UNPROFOR, v maskáčích a s kvérem. Vojákovi hodil přes oči černou pásku a měl naprosto akční základ obálky. K jeho nohám pohodil ledviny, játra a srdce nafocené vedle v řeznictví, a přes to umístil titulek Spadl jsem do vraždy na orgány – Krimistory na stopě odporné vraždy. Teprve na pravou část stránky přišly upoutávky na další články z čísla. „Co tomu říkáš?“ ukazoval hrdě Arnoštovi obálku na monitoru počítače. „Že je to podfuk na čtenáře. Na žádné stopě nejsme,“ mírnil Arnošt jeho nadšení. „Až si někdo přečte článek…“ „To není tak zcela pravda,“ skočil mu Šuba do řeči. „My na stopě jsme, jen na rozdíl od čtenáře víme, že nikam nevede. Zatím. Čtenář ale nic netuší a bude se těšit na pokračování v příštím čísle,“ odmítl jeho námitky. „A když ho napíšeš aspoň tak dobře, máme tahák jak prase.“ Nebyl to vyložený podvod a nějakou dobu by to skutečně mohlo dobře fungovat. Rozhodně to bylo pro Arnošta daleko příjemnější než psát, o čem nechtěl. „Netušil jsem, že budeme jako přidruženou výrobu propagovat droby,“ prohlásil uštěpačně. „Možná bys na takovouhle obálku mohl chytit inzerci od nějakýho masokombinátu.“ „Jsi nenapravitelný ironik,“ odmítl kritiku realisticky Šuba, „a marketing ti vůbec nic neříká. A nezapomeň, když to nezabere, čeká tě Rumburk.“ „Obávám se, že to zabere,“ posteskl si Arnošt. „Po záchvěvu humanismu chtějí lidé zas chléb a hry. A ty hry pokud možno hodně krvavé.“ „Když na to nemáš žaludek, tak následuj Matku Terezu.“ Výlet do Indie by rozhodně neškodil, ale ne za Matkou Terezou. Tam by si příliš neodpočinul. „Ale mám na to žaludek. Myslím, že už mám. Jen doufám, že tuhle obálku nikdy neuvidí Vávra. To by ho určitě dorazilo. Už takhle je z něj uzlíček nervů a neštěstí.“ „Nelituj sebe ani nikoho jiného. Radši mi řekni, jaké bude pokračování?“ Jak spadnout do vraždy
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211052