širokou mysl, která nezužuje realitu na pouhé pro a proti, na přitažlivost a na odpor. Vyrovnanost se snažíme rozvíjet tak, že se snažíme přistihnout sami sebe, jak nás něco přitahuje či odpuzuje, ještě dříve, než to zatvrdne do podoby ulpívání nebo negativity. Cvičíme se, jak zůstat ve svém citlivém místě, a své předsudky používáme jako schůdky k tomu, abychom se spojili se zmatkem druhých. V tomto ohledu jsou silné emoce užitečné. Cokoli se stane, bez ohledu na to, jak špatné to vypadá, může být použito tak, že rozšíříme svou laskavost na druhé, kteří trpí touž agresivitou nebo toužením – a kteří se právě tak jako my nechali chytit do pasti doufání a strachu. Tímto způsobem začneme oceňovat, že jsme všichni na jedné lodi. My všichni přece zoufale potřebujeme více vhledu do toho, co vede ke štěstí, a do toho, co vede k bolesti. Nedávno jsem navštívila přítelkyni v meditačním centru. Za těch pár dní jsem o ní od mnoha lidí slyšela, že pořád všude chodí pozdě. Obtěžovalo je to a byli z toho otrávení. Své zpoždění vždy ospravedlňovala něčím, co pokládala za dobrý důvod. A lidi popuzovalo, že byla tak nesebekritická. Jednou jsem přítelkyni zastihla, jak sedí na lavičce. Byla rudá v obličeji a klepala se vzteky. Dala si někým schůzku, čekala tam už patnáct minut, ale dotyčný nikde. Bylo těžké neupozornit ji na ironii toho, jak reagovala. Nicméně jsem čekala, zda nahlédne, že se role obrátila a že tohle je přesně to, co ona sama dělá druhým už celá léta. Vhled se však nedostavil ani náhodou. Nedovedla si totiž představit sebe samu v jejich kůži. Místo toho zůstala nanejvýš pohoršená a svůj hněv 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210850
jenom stupňovala psaním rozzuřených vzkazů. Ještě nebyla zralá na to, aby pocítila spřízněnost se všemi lidmi, které nechávala čekat. Tak jako to dělá většina z nás, jen bezděky zesilovala své vlastní utrpení. A místo aby se touto zkušeností nechala změkčit, použila ji jen k posílení své zatvrzelosti a lhostejnosti. Zatvrdit se do pozice hněvu a pobouření je snadné dokonce i po letech praxe. Když se však dokážeme spojit se zranitelností a syrovostí odporu nebo zuřivosti nebo co to vlastně je, může se nám vynořit širší perspektiva. Ve chvíli, kdy se rozhodneme zůstat s energií, místo abychom na ni reagovali a potlačovali ji, cvičíme se, jak být vyrovnaní a jak uvažovat mimo rámec toho, co je dobře a co špatně. Takto se všechny čtyři neomezené vlastnosti vyvíjejí od omezených k neomezeným: učíme se, jak svou mysl přistihnout, když se zatvrzuje ve fixních názorech, a jak udělat vše, co je v našich silách, aby se obměkčila. Změknutím roztávají bariéry. Cvičení ve vyrovnanosti tady a teď znamená jít po ulici s úmyslem zůstat co nejbdělejší vůči komukoli, koho potkáme. Je to cvičení, jak být emočně poctiví sami k sobě a jak být více k dispozici druhým. Když míjíme druhé, jen si všímáme, zda se otevíráme, nebo naopak uzavíráme. Všímáme si, zda cítíme přitažlivost, averzi či lhostejnost, aniž bychom přidávali cokoli navíc, jako třeba potřebu soudit sami sebe. Vůči někomu, kdo vypadá deprimovaně, můžeme cítit soucit, nebo nám naopak může zvednout náladu, když vidíme někoho, jak se usmívá sám pro sebe. K druhému člověku můžeme cítit averzi nebo se ho i bát, aniž bychom věděli proč. To, že si všímáme, kdy se otevíráme, a kdy se uzavíráme – to je základem našeho cvičení. Stačí 106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210850
si takto zacvičit jen po dobu, co jdete po ulici podél jednoho bloku domů, a může vám to otevřít oči. Cvičení můžeme ještě obohatit tím, že co nás potká, použijeme jako východisko pro empatii a porozumění. Uzavřené pocity, jako je strach nebo zhnusení, se takto stávají příležitostí se rozpomenout, že druzí se takto nechávají chytit rovněž. Stavy otevřenosti, jako je přátelství a radost, nás také velmi osobně spojí s lidmi, které míjíme na ulici. Tou i onou cestou rozšiřujeme své srdce. Podobně jako další neomezené vlastnosti může být i vyrovnanost praktikována formálně v sedmi krocích. Když máme pocit otevřeného prostoru a snadnosti, který není omezen preferencemi nebo předsudky, jde o otevřenost. Můžeme si přát za sebe i za některého svého milovaného příbuzného, abychom v tomto pocitu svobody setrvali. Pak toto přání rozšíříme na některého našeho přítele nebo přítelkyni, pak na někoho neutrálního i na svého nepřítele. Poté zformulujeme přání, aby nás ve vyrovnanosti mohlo setrvat všech pět. Nakonec můžeme toto přání rozšířit i na všechny bytosti v čase a prostoru: „Ať všechny bytosti žijí ve velké vyrovnanosti, bez vášní, násilí a předsudků.“ Cvičení vyrovnanosti se můžeme věnovat ještě dříve, než začneme procvičovat milující laskavost nebo soucit. Jednoduše se zamyslete nad tím, kolik bolesti je vyvoláno skrze lpění a averzi, kolik bolesti leží jen v našem strachu, že ztratíme štěstí, kolik bolesti je v pocitu, že někteří lidé si nezaslouží náš soucit či lásku. Pak si můžeme přát, abychom měli sílu a odvahu cítit neomezenou maitri a neomezený soucit ke všem bytostem 107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210850