„Nemůžeš se jmenovat Cvalík, chytráku!“ napomenul ho Vyžle. „Když jsi holka, musíš se jmenovat jako holka.“ V Cvalíkovi by se krve nedořezal. Samozřejmě dořezal, to se jen tak říká o někom, kdo se moc lekl, že by se v něm krve nedořezal. Opravdu se lekl. Ani ho nenapadlo, že když je převlečený za dívku, musí mít i dívčí jméno. Jak by to asi dopadlo, kdyby přišel do školy jako dívka a řekl, že se jmenuje Cvalík? „Víš co? Budeme sestry. Ty se budeš jmenovat Damona a já Demona.“ Navrhl Beliálek. „Proč Damona a Demona?“ „Protože mě nic jiného nenapadlo.“ Přiznal se Vilík. „Damona!“ chutnal si Cvalík své nové jméno na jazyku. „Zní to nějak divně.“ „To nevadí. Stejně je to jen tak.“ utěšoval ho Vyžle, ale pro jistotu si několikrát řekl to své: „Demona. Demona. Demona.“ „Náhodou to vůbec nezní divně. Na peklo jsou to docela dobrá jména.“ Damona Kropáčová a Demona Kropáčová. Jste dvojčata a právě jste se přistěhovaly.“ rozvíjela jejich příběh Kordulka. „A já vás vůbec neznám, nikdy jsem vás neviděla…“ „Neviděl!“ skočil jí do řeči Beliálek.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210774
„…neviděl,“ opravila se poslušně Kordulka. „Nikdy jsem vás neviděl a jmenuji se Kornel Šporna a do školy jsem nechodil, protože jsem se učil doma.“ „Proč Šporna?“ chtěl vědět Cvalík. „Protože Šporna je ostruha a vy občas potřebujete popíchnout, abyste se hnuli. Tak co? Jdeme?“ „Jdeme!“ řekly takřka současně Damona a Demona. „Nejdeme!“ dodala vzápětí Damona. „Co zas máš?“ naznačil Demona své rozhořčení nad Cvalíkovými průtahy. „Nezapomněli jste náhodou, že Kristýnka Nevrlá řádí ve škole, a že chceme, aby řádit přestala? Co se asi stane, když tam přijdou tři noví žáci? Bude se řádit dál! Takoví tři žáčci tomu nezabrání. Jestli s tím chceme něco udělat, musíme jí vymluvit to učitelování, a na to nějací tři školáci nestačí.“ Damona Cvalík měl pravdu. To musel uznat i Demona Vyžle a musela to uznat i Kornel Kordulka. Kdyby přišli do školy jako obyčejní školáci, nanejvýš by se mohli přidat a křičet s ostatními „bič, blizna, babizna, barabizna“ nebo něco jiného stejně hloupého. „A co tedy chceš dělat?“ otázala se Kornel Kordulka. „Budu jiná paní učitelka a dám Kristýnce poznámku. To by ji mělo zkrotit.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210774
„A co budeme my?“ zeptal se Demona Vilík. „Vy budete opravdu Demona Kropáčová a Kornel Šporna, noví žáci. Dáte pozor na to, aby třída ztichla, až Kristýnku umravním. Nedokázal bych zápolit s Kristýnkou a s celou třídou současně.“ Musí se uznat, že Cvalík má před paní učitelkou Kristýnkou opravdu respekt. Buď se pokusí zkrotit Kristýnku nebo třídu. A zkrotit Kristýnku je asi stejně namáhavé, jako zkrotit celou třídu. Na druhou stranu bylo jasné, že si Cvalík věří. Klidně by se odvážil krotit třídu, a když by dokázal zkrotit třídu, asi dokáže zkrotit i paní učitelku Nevrlou. Tak nějak si aspoň Cvalíkovu řeč vyložili Beliálek a Kordulka. „Dobrá, jak chceš,“ uzavřela jejich úvahy Kordulka a odněkud vyčarovala strašně ošklivé brýle. „Jestli máš být paní učitelka, měl bys nosit brýle a měl bys mít notýsek na známky. Jsi protivná učitelka nebo hodná učitelka?“ Cvalík se trochu ošil, protože mu to bylo proti srsti, ale nedalo se nic dělat. „Asi jsem protivná učitelka. Viděli jste, jak to s hodnou učitelkou dopadlo.“ „Tak to musíš mít ten notýsek na známky černý,“ usoudila Kordulka a hned také Cvalíkovi takový notýsek podala. Nevyčarovala ho. Vytáhla ho ze zásuvky stolu zrovna tak, jako chvilku před tím ty ošklivé brýle. Že 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210774