teologie těla XX.
Biblický význam poznání v manželském soužití 5. března 1980
1. K souboru našich rozborů věnovaných biblickému „počátku“ chceme přidat ještě krátký úryvek ze 4. kapitoly knihy Genesis. K tomu je však nejprve třeba stále se odvolávat na slova pronesená Ježíšem Kristem v rozhovoru s farizeji (srov. Mt 19 a Mk 10)(1), v jejichž rámci se konají naše úvahy. Týkají se kontextu lidské existence, podle níž se smrt a s ní spojené zničení těla (podle onoho: „v prach se obrátíš“ z Gn 3,19) staly obecným osudem člověka. Kristus se odvolává na „počátek“, na prvotní dimenzi tajemství stvoření, tehdy když tuto dimenzi již prolomilo mysterium iniquitatis, totiž hřích a spolu s ním také smrt: mysterium mortis. Hřích a smrt vstoupily do dějin člověka jistým způsobem prostřednictvím samého srdce oné jednoty, která se „od počátku“ vytvořila mezi mužem a ženou, kteří byli stvořeni a povoláni k tomu, aby se stali „jedním tělem“ (Gn 2,2). Už na začátku svých úvah jsme konstatovali, že nás Kristus, když se odvolává na „počátek“, jistým způsobem vede za hranice dědičné hříšnosti člověka až k jeho prvotní nevinnosti; umožňuje nám tak najít návaznost a spojení, jež existuje mezi těmito dvěma situacemi, skrze něž došlo k dramatu počátků a také ke zjevení tajemství člověka historickému člověku.
Je nutno brát v úvahu fakt, že v rozhovoru s farizeji (Mt 19,7-9 a Mk 10,4-6) Kristus zaujímá postoj k praxi mojžíšského zákona ohledně tzv. „rozlukového listu“. Slova: „pro tvrdost vašeho srdce“, pronesená Kristem, zrcadlí nejen „dějiny srdcí“, nýbrž i celou složitost pozitivního práva Starého zákona, který se vždy snažil o „lidský kompromis“ v této tak choulostivé oblasti. (1)
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210715