teologie těla XX.
Biblický význam poznání v manželském soužití 5. března 1980
1. K souboru našich rozborů věnovaných biblickému „počátku“ chceme přidat ještě krátký úryvek ze 4. kapitoly knihy Genesis. K tomu je však nejprve třeba stále se odvolávat na slova pronesená Ježíšem Kristem v rozhovoru s farizeji (srov. Mt 19 a Mk 10)(1), v jejichž rámci se konají naše úvahy. Týkají se kontextu lidské existence, podle níž se smrt a s ní spojené zničení těla (podle onoho: „v prach se obrátíš“ z Gn 3,19) staly obecným osudem člověka. Kristus se odvolává na „počátek“, na prvotní dimenzi tajemství stvoření, tehdy když tuto dimenzi již prolomilo mysterium iniquitatis, totiž hřích a spolu s ním také smrt: mysterium mortis. Hřích a smrt vstoupily do dějin člověka jistým způsobem prostřednictvím samého srdce oné jednoty, která se „od počátku“ vytvořila mezi mužem a ženou, kteří byli stvořeni a povoláni k tomu, aby se stali „jedním tělem“ (Gn 2,2). Už na začátku svých úvah jsme konstatovali, že nás Kristus, když se odvolává na „počátek“, jistým způsobem vede za hranice dědičné hříšnosti člověka až k jeho prvotní nevinnosti; umožňuje nám tak najít návaznost a spojení, jež existuje mezi těmito dvěma situacemi, skrze něž došlo k dramatu počátků a také ke zjevení tajemství člověka historickému člověku.
Je nutno brát v úvahu fakt, že v rozhovoru s farizeji (Mt 19,7-9 a Mk 10,4-6) Kristus zaujímá postoj k praxi mojžíšského zákona ohledně tzv. „rozlukového listu“. Slova: „pro tvrdost vašeho srdce“, pronesená Kristem, zrcadlí nejen „dějiny srdcí“, nýbrž i celou složitost pozitivního práva Starého zákona, který se vždy snažil o „lidský kompromis“ v této tak choulostivé oblasti. (1)
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210715
1. počátek To nás takřka opravňuje přejít po rozborech týkajících se stavu prvotní nevinnosti k poslednímu z nich, totiž k rozboru „poznání a plození“. Tématicky je úzce spojeno s požehnáním plodnosti, vloženým do prvního vyprávění o stvoření člověka jako muže a ženy (Gn 1,27–28). Avšak historicky je již vloženo do onoho horizontu hříchu a smrti, který, jak učí kniha Genesis (Gn 3), zatížil vědomí významu lidského těla zároveň s porušením první Smlouvy se Stvořitelem. 2. V Gn 4, a tedy ještě v rámci jahvistického textu, čteme: „I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: ‘Získala jsem muže od Hospodina.’ Dále porodila jeho bratra Ábela“ (Gn 4,1-2). Spojíme-li toto „poznání“ s prvním faktem narození člověka na zemi, činíme to na základě doslovného překladu textu, podle něhož manželské „spojení“ je definováno právě jako „poznání“. Vždyť uvedený překlad zní takto: „člověk se spojil se svou ženou Evou“, zatímco doslovně by se mělo překládat „poznal svou ženu“, což by, jak se zdá, více odpovídalo semitickému termínu jada‘(2). Je možno v tom vidět chudobu archaické řeči, které chyběly různé výrazy pro označení různých skutečností. Nicméně je významné, že situace, v níž se manžel spojuje s manželkou tak úzce, že se stanou „jedním tělem“, byla definována jako „poznání“. Takto se totiž, jak se zdá, vynořuje ze samé chudoby řeči specifická hloubka významu, vyvěrající právě ze všech dosud rozebíraných významů.
„Poznat“ (jada‘) v biblické řeči neznamená pouze čistě intelektuální poznání, nýbrž i konkrétní zkušenost, jako například zkušenost utrpení (srov. Iz 53,3), hříchu (Mdr 3,13), války a míru (Sd 3,1; Iz 59,8). Z této zkušenosti vyplývá také morální úsudek: „poznání dobrého a zlého“ (Gn 2,9-17). „Poznání“ vstupuje do oblasti meziosobních vztahů, když se týká rodinné solidarity (Dt 33,9) a zvláště manželských vztahů. Právě ve vztahu k manželskému aktu tento termín zdůrazňuje otcovství proslulých osobností a posloupnost jejich potomků (srov. Gn, 4,1.25; 4,17; 1 Sam 1,19) jako platné údaje pro genealogii, jíž tradice kněží (v Izraeli dědičných) přikládala velkou důležitost. „Poznání“ však mohlo také znamenat všechny pohlavní styky, dokonce i ty nedovolené (srov. Nm 31,17; Gn 19,5; Sd 19,22). V negativní podobě toto slovo označuje zdržení se pohlavního styku, zvláště když jde o panny (srov. např. 1 Král 2,4; Sd 11,39). V této oblasti Nový zákon užívá dva hebraismy, kdy hovoří o Josefovi (Mt 1,25) a o Marii (Lk 1,34). Zvláštního významu nabývá aspekt existenciálního „poznání“, když jeho subjekt nebo objekt je sám Bůh (např. Žl 139; Jer 31,34; Oz 2,22; také Jan 14,7-9; 17,3). (2)
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210715
teologie těla 3. Zřejmě je to také důležité jako „archetyp“ našeho způsobu uvažování o tělesném člověku, jeho mužství a jeho ženství, a tedy jeho pohlaví. Tak totiž byl skrze termín „poznání“, užitý v Gn 4,1-2 a často v Bibli, manželský styk muže a ženy, totiž fakt, že se stávají skrze dualitu pohlaví „jedním tělem“, povýšen a uveden do specifické dimenze osob. Gn 4,1-2 hovoří pouze o tom, že muž „poznal“ ženu, jako by chtěl podtrhnout především jeho aktivitu. Lze však také mluvit o vzájemnosti tohoto „poznání“, na němž se muž i žena podílejí svým tělem a svým pohlavím. Dodáváme, že řada následujících biblických textů jako ostatně sama kapitola Genese (srov. např. Gn 4,17; 4,25) hovoří tímtéž jazykem. A to až ke slovům, která pronesla Maria z Nazareta při Zvěstování: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám!“ (Lk 1,34). 4. Tak oním biblickým „poznal“, jež se poprvé objevuje v Gn 4,1-2, se na jedné straně nacházíme před přímým výrazem lidské intencionality1 (protože ta je poznání vlastní) a na straně druhé před celou realitou manželského soužití a spojení, v němž se muž a žena stávají „jedním tělem“. Když se hovoří o „poznání“, navzdory chudobě řeči ukazuje Bible nejhlubší podstatu reality manželského soužití. Tato podstata se jeví jako prvek a zároveň jako výsledek oněch významů, jejichž stopy se snažíme sledovat od počátku našeho studia; je totiž součástí vědomí významu vlastního těla. Tím, že se v Gn 4,1 stávají muž a žena „jedním tělem“, zakoušejí zvláštním způsobem význam vlastního těla. Spolu se tak stávají jakoby jedním subjektem aktu a oné zkušenosti, ačkoli zůstávají v této jednotě dvěma skutečně odlišnými subjekty. To nás jistým způsobem opravňuje tvrdit, že „manžel poznává manželku“, anebo že se oba „poznávají“ navzájem. Tehdy se odhalují jeden druhému s tou specifickou hloubkou svého lidského „já“, jež se odhaluje také prostřednictvím jejich pohlaví, jejich mužství a ženství. Žena je tehdy zvláštním způsobem „dána“ muži, aby byla poznána, a on jí. 5. Máme-li udržet kontinuitu mezi dosud vykonanými rozbory (zvláště těmi posledními, které vysvětlují člověka v dimenzi daru), je 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210715