Navštívil některá z velkých a významných muzeí. Vstupenky, úhledně sepnuté gumičkou, se nacházejí mezi doklady, které po sobě zanechal. A v jednoduchých kroužkových deskách si uschoval muzejní tiskoviny a průvodce, většinou v němčině. Ve stejných deskách se nachází i mapa Paříže, v ohybech popraskaná a značně opotřebovaná, kde jsou všechny umělecké školy a ateliéry, které navštívil, označené černou hvězdičkou. Opravdu všechny ty malířské školy a ateliéry vyhledal? Ano. Pečlivě se řídil svými poznámkami, kde byly uvedené všechny názvy a adresy. Chodil pěšky — v levé ruce měl skicář a v náprsní tašce černou a hnědou křídu. Na sobě tmavé sako a šedé kalhoty a na hlavě černý baret. Večer si vždycky vyčistil boty a natřel je černým krémem. Často stával zcela bez hnutí na vybraném chodníku. Odtamtud viděl okna ateliérů a někdy i vznešená jména akademií na průčelích, odtamtud také pozoroval všechny budoucí umělce, kteří přicházeli a zase odcházeli se složenými malířskými stojany, s kufříky plnými barev a s plátny napnutými v rámech, občas i sem tam nějakého profesora, a díval se na modely a modelky, umělecké kritiky a galeristy, kteří se vraty plížili dovnitř. Stručně řečeno: účastnil se nanejvýš vitálního a vpřed směřujícího uměleckého života v Evropě. S pomocí materiálu, který po sobě zanechal, jsme se pokusili spočítat, kolik takových návštěv pařížských uměleckých institucí vykonal. Muselo jich být víc než padesát. A na nejednu ulici, chodník a adresu se znovu a znovu vracel. Dovnitř nikdy žádnými vraty ani dveřmi nevstoupil. Po několika týdnech si všiml, že není sám, že má takříkajíc společnost, průvodce, který se za ním většinou zastavuje, ale zjevně má stejné pochůzky.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210707