JARO
Realizace:
Celou čtvrtku potřeme klovatinou a do mokré klovatiny kreslíme černou tuší sluníčko (kruh, oči, pusu, nos). Pěkně je nazdobíme. Tuš se v klovatině krásné rozpíjí. Po zaschnutí „nakreslíme“ disperzním lepidlem paprsky a na místa potřená lepidlem nalepíme žlutou vlnu jako paprsky.
Moukaná „Dobré ráno, Jablůňku, pročpak je tady takový nepořádek?“ divila se Anetka, když jednoho rána přišla pozdravit svého kamaráda ke staré jabloni. Všude kolem jejího kmene se válely drobné větvičky, přesně takové, které měl Jablůněk srovnané na zimu na topení na hromádce. Hromádka nikde, zato z větviček byl úplný kobereček. „Ale, dobré ráno,“ pravil s povzdechem Jablůněk, „to jsem tomu dal. Chtěl jsem si jen malinko porovnat pár větviček v dolní řadě a celé se mi to takhle sesypalo. Tedy celé to hned nespadlo, až když jsem ty padající větvičky chytal, srazil jsem další a ty se rozkutálely, že jsem nestačil ani koukat,“ popisoval skřítek kamarádce, jak se větvičková katastrofa udála. „Tak to jsi byl dost nešikovný,“ zhodnotila možná trochu přísně Anetka počí nání svého kamaráda. „Nevím, jestli bys byla šikovnější,“ cítil se trochu dotčeně Jablůněk a měl prav du, dřevo vyrovnané na sebe na hromadu je pěkně vratká záležitost. „A pomůžeš mi to sesbírat?“ zeptal se skřítek s nadějí v hlase. „To víš, že ano. Ale víš co, zkusíme, kdo bude šikovnější, chceš?“ nabídla Anetka zábavu svému kamarádovi. „To bych chtěl, co budeme dělat?“ zajímalo Jablůňka. „Zkusíme, kdo postaví větší věž. Já budu stavět tady, ty si taky najdi místo a já to odstartuju. Máš?“ „Mám.“ „Tak tři, dva, jedna, teď!“ odstartovala Anetka a závod začal. Oba běhali kolem jabloně, sbírali větvičky a stavěli a stavěli, až najednou se ozval zvuk bortícího se dřeva a Jablůněk měl svoji věž poloviční, ta druhá půlka byla rozsypaná všude okolo.
98 ZABAVTE MALÉ NEPOSEDY Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210689
JARO
„Tak to jsi asi vyhrála, ale stavět je něco jiného než opatrně odebírat,“ namítl Jablůněk. „Tak zkusíme to odebírání, to by mně také zajímalo. Ale jak to uděláme?“ pře mýšlela Anetka. „Asi bude nejlepší nejprve všechna dřívka vyskládat zpět do kolny, tak nám vznikne úhledná hromada,“ navrhoval Jablůněk, „z té pak budeme odebírat jedno dřívko po druhém.“ „Ano, a komu hromada spadne, ten prohrál,“ dokončila Anetka. A dali se do díla. A jelikož se těšili na hru, byli hotovi dřív, než bys třikrát řekl popokatepetl, a ještě stihli vylepšit pravidla, dřívka se směla odebírat pouze z úplně spodní řady. A pak už mohlo opatrné odebírání začít. První se hromada po několika odebraných dřívkách zachvěla Jablůňkovi, ale nespadla. Anetka už tolik štěstí neměla a hromada se rozkutálela. Ale bylo škoda zábavu hned skončit, a tak dřívka rychle opět narovnali zpět na hromadu a mohlo se začít další kolo hry. A pak další a další a další. Prostě jim hra stačila až do oběda. Častěji vyhrál Jablůněk, přece jenom Anetka měla oproti němu nevýhodu větších a silnějších prstů. Ale nevadilo jí to, svému kamarádovi výhry přála. Ani se jí nechtělo odcházet na oběd, když ji maminka už potřetí zavolala, a tak se dohodli, že si hru brzy zopakují.
Činnost Materiál a pomůcky: Místo realizace: Zaměření: Realizace:
hladká mouka (0,5–1 kg), korálek, pravítka domov jemná motorika Nejprve je nutné si na stole vytvořit hromádku z hladké mouky, na jejíž vrcholek položíme korálek. Každý z hráčů má pravítko (můžeme mít i jedno a střídat se o ně). Kdo je na řadě, odkrojí pravítkem část z moučné kupy a kousek poodtlačí. Musí to však udělat opatrně, neboť pokud se mu skutálí korálek z vrcholku, prohrál.
ZABAVTE MALÉ NEPOSEDY
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210689
JARO
Zvířátka z vajíček „Dobré ráno, Jablůňku, koukej, co mám,“ pozdravila jednoho předvelikonoč ního rána Anetka svého kamaráda a v rukou nesla krabičku vajíček. „Dobré ráno, myslím, že máš vajíčka, ale co s nimi?“ poznal Jablůněk, co Anetka nese, ale moudrý z toho nebyl. „Včera jsme měli k večeři míchaná vajíčka a maminka ta vajíčka nerozklepá vala, ale udělala dvě dírky, zakvrdlala vevnitř jehlou a pak foukla. Až z toho byla celá růžová. „Ta vajíčka?“ nevěděl Jablůněk, jak by mohlo vajíčko zrůžovět. „Ne, ta maminka,“ chichotala se Anetka. „A skořápky mi dala, ať si s nimi dě lám, co chci, ale mým dílem pak vyzdobí dům či zahradu na Velikonoce. Tak co s tím budeme dělat?“ „My? Nikdy jsem na Velikonoce nic nezdobil, ani nevím, o co jde,“ přiznal se trochu vyděšeně skřítek. „Ty neznáš Velikonoce?“ divila se Anetka. „No, my skřítci nic takového nemáme.“ „Tak maminka říká, že Velikonoce jsou svátky jara. Vždycky je všude spousta vajíček, asi jak se na jaře klubou kuřátka. Těch je také všude na ozdobách spousta. A všechno je v zářivých veselých barvách, jako je červená, žlutá, oranžová,“ vysvětlovala Anetka skřítkovi, co jsou podle ní Velikonoce. „Ty, Anetko,“ zamyslel se skřítek, „trochu mi to připomíná naši oslavu líhnutí a rození mláďátek. Na jaře je to všude samé mládě. A celá příroda je z toho šťastná a my pak pořádáme slavnosti. To se pak dojí skoro všechny zásoby, které zbyly ze zimy.“ „Tak co kdybychom ty naše oslavy nějak spojili,“ navrhla Anetka. „To bychom mohli, ozdobíme ta vajíčka jako mláďátka. Třeba tady ta tráva může být něčí ocásek,“ vymýšlel hned skřítek. „No jo, máš pravdu a tyhle dva listy budou křidélka,“ byla nadšená i Anetka. Pak se ale rozhlíželi, jak mohli, a nic nového je nenapadalo. Po zimě ještě příroda nenabídla vše ze své krásy, zvlášť když nechtěli nic trhat ani lámat. Oba trochu posmutněli. „Ty, Jablůňku,“ promluvila Anetka do ticha, „myslíš, že bychom mohli použít i něco jiného než jen věci z přírody?“ „Myslím, že bychom mohli,“ souhlasil váhavě Jablůněk.
100 ZABAVTE MALÉ NEPOSEDY Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210689