JARO
Realizace:
Celou čtvrtku potřeme klovatinou a do mokré klovatiny kreslíme černou tuší sluníčko (kruh, oči, pusu, nos). Pěkně je nazdobíme. Tuš se v klovatině krásné rozpíjí. Po zaschnutí „nakreslíme“ disperzním lepidlem paprsky a na místa potřená lepidlem nalepíme žlutou vlnu jako paprsky.
Moukaná „Dobré ráno, Jablůňku, pročpak je tady takový nepořádek?“ divila se Anetka, když jednoho rána přišla pozdravit svého kamaráda ke staré jabloni. Všude kolem jejího kmene se válely drobné větvičky, přesně takové, které měl Jablůněk srovnané na zimu na topení na hromádce. Hromádka nikde, zato z větviček byl úplný kobereček. „Ale, dobré ráno,“ pravil s povzdechem Jablůněk, „to jsem tomu dal. Chtěl jsem si jen malinko porovnat pár větviček v dolní řadě a celé se mi to takhle sesypalo. Tedy celé to hned nespadlo, až když jsem ty padající větvičky chytal, srazil jsem další a ty se rozkutálely, že jsem nestačil ani koukat,“ popisoval skřítek kamarádce, jak se větvičková katastrofa udála. „Tak to jsi byl dost nešikovný,“ zhodnotila možná trochu přísně Anetka počí nání svého kamaráda. „Nevím, jestli bys byla šikovnější,“ cítil se trochu dotčeně Jablůněk a měl prav du, dřevo vyrovnané na sebe na hromadu je pěkně vratká záležitost. „A pomůžeš mi to sesbírat?“ zeptal se skřítek s nadějí v hlase. „To víš, že ano. Ale víš co, zkusíme, kdo bude šikovnější, chceš?“ nabídla Anetka zábavu svému kamarádovi. „To bych chtěl, co budeme dělat?“ zajímalo Jablůňka. „Zkusíme, kdo postaví větší věž. Já budu stavět tady, ty si taky najdi místo a já to odstartuju. Máš?“ „Mám.“ „Tak tři, dva, jedna, teď!“ odstartovala Anetka a závod začal. Oba běhali kolem jabloně, sbírali větvičky a stavěli a stavěli, až najednou se ozval zvuk bortícího se dřeva a Jablůněk měl svoji věž poloviční, ta druhá půlka byla rozsypaná všude okolo.
98 ZABAVTE MALÉ NEPOSEDY Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210689