„Takže bychom regresi ukončili? Dneska jsme toho našli poměrně dost a beztak se tomu věnujeme už tři a půl hodiny.“ „Já jsem pro. Ale musíme co nejdřív zase pokračovat.“ „S tím počítám. Vrať se tedy do knihovny a poděkuj za vypůjčený spis.“ Učinil jsem podle pokynu a knihovník mě dokonce doprovodil po schodech až ke dveřím, kde jsem se k němu otočil a uklonil se způsobem, o jakém jsem byl přesvědčen, že vyjadřuje co nejvíce úcty a vděčnosti. Posléze jsem vstoupil do chrámové lodi. Sál byl nyní osvětlen svícemi na okrasných svícnech. Nedokážu určit, co mi napovědělo, že zde mám usednout do jedné z prvních lavic a čekat, ale byl jsem si tím naprosto jistý. Přicházeli bíle oděné duše lidí a usedali do mé blízkosti. V této naprosto výjimečné chvíli jsem pochopil, že mě přišli navštívit bývalí příbuzní a blízcí přátelé, kteří již delší či kratší dobu nežijí ve fyzickém těle. Vyměnili jsme si pozdravné pohledy a já od nich vyciťoval povzbuzující úsměvy. Nebylo možné rozeznat podoby jejich obličejů, ale troufám si tvrdit, že jsem některé z nich pocitově bezpečně poznal. V tichosti jsme společně poseděli a trávili nezapomenutelnou slavnostní chvíli, kterou jsem si netroufal nijak narušit hovorem nebo nějakým vyzvídáním. Cítil jsem jejich lásku. Potom jsme se rozloučili a oni zase odcházeli. Jednalo se o nesmírně silný zážitek, jakého mi bylo dopřáno prožít, aniž bych si vůbec dovolil na něco takového pomyslet nebo o to žádat. Stanul jsem u velikých dveří chrámu, abych se tu naposledy rozhlédl, potom jsem je otevřel a sestupoval po schodech dolů, přičemž jsem se cítil jaksi odlehčenější a čistší, než při mém stoupání před několika hodinami. Eliška regresi ukončila. „Jsi v pořádku?“ zeptala se, když jsem otevřel oči. „Určitě,“ zněla má odpověď, přestože jsem trochu rozrušeně těkal po místnosti. „Tak já jdu postavit na kafe,“ pronesla Eliška a v dalším rozhovoru pokračovala z kuchyně. „Bylo mi tě chvílema až líto. Dost jsi pociťoval bolesti, viď?“ „No, občas to nebylo zrovna příjemný. Hlavně při tom střílení a taky při těch zvláštních zkušenostech, když mojí duši přitahovalo utrpení těch nejbližších.“ „A jsi tedy s dnešní regresí spokojen?“ „To každopádně. Ale potřebuju se dozvědět víc. Budeš na mě mít někdy vbrzku zase čas?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210588
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.