Teorie a praxe mediace a probace
základy jsou postaveny na zvykovém právu. Soudy jsou velice drahé, a proto v roce 1999 došlo k zakotvení mediace do struktury soudního řízení. Od té doby se počet mediovaných případů v Británii ztrojnásobil. Velkou roli při používání mediace sehrála i Evropská unie. V roce 1998 přijaté doporučení Rady Evropy obsahuje doporučení k využívání mediace zejména v rodinných záležitostech. O dva roky později (v r. 2000) schválila Rada Evropské unie podporu mediace při urovnávání občanských a obchodních sporů. V roce 2002 Komise EU schválila tzv. Zelenou knihu o alternativním řešení sporů v občanských a obchodních věcech. Od té doby se mediace využívá v mnoha zemích EU. Od roku 2008 se členské státy EU zavázaly k zavedení rámcových právních předpisů pro využití mediace do svých legislativních a právních předpisů. Samostatné zákony o mediaci tak existují např. v Česku, Belgii, Bulharsku, Rakousku, Rumunsku a na Slovensku. Příklady dobré praxe při využití mediace nalezneme v Norsku a Nizozemsku, kde je mediací řešeno okolo 80 % sporů. Podle Janotové (2014, s. 35) „má v Norsku mediace tradici více než 200 let a je zaměřena zejména na péči o nezletilé; ve věcech výchovy, výživy a styku s dětmi do 16 let jejich života rozhoduje komise mediátorů. Jenom v samotném Oslu působí tři městské poradenské kanceláře, v nichž klíčovou roli kromě psychologů a sociálních pracovníků hrají mediátoři.“. Podle Grygara (2014, s. 5) „nikdo nezpochybňuje, že mediace, ač jde původně o prvek rozvinutý zejména anglosaským právním systémem, představuje pro kontinentální systém práva nevyužitý pozitivní potenciál. Nicméně zásadní překážkou pro nastavení širšího systému v České republice byl téměř klasicky nedostatek financí. Proto byla vypracována minimalistická varianta, obsažená v § 100 o. s. ř., která v podstatě vycházela z myšlenky, že soud přeruší soudní řízení za účelem mediačního či jiného obdobného řízení, pokud s tím strany sporu budou souhlasit a pokud bude zajištěno financování takového mimosoudního řízení. Vycházelo se z předpokladu, že buď strany sporu, nebo alespoň některá z nich, anebo jiný subjekt budou ochotny mediační řízení financovat. Po přijetí této úpravy zákonem č. 295/2008 Sb. se pokračovalo nadále ve vytyčování tezí komplexního systému úpravy mediace, jehož finální podobou je zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci“. Patočková (2013) v souvislosti s historickým vývojem mediace uvádí, že upřednostnění smírčích procesů před rozhodnutím autorit může mít i svou kulturně-sociální podmíněnost. „Výrazněji se k němu kloní kultura buddhistická nebo hinduistická. V Nepálu vlivem buddhismu, vyznávajícího jako nejvyšší hodnotu harmonii, se procesy hledání přijatelné dohody (ať v podobě mediace, nebo asistovaných vyjednávání) staly všeobecně
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210582