Novak_Kati_prazskeho_jara_text_Sestava 1 8/4/15 10:20 AM Page 97
K at i
PražsKého jara
hlavní sledovanou skupinou byli ale ti, kteří otevřeně pochybovali o režimu. Ze statistik vyplývá, že v první polovině roku 1965 KGB vyšetřovala za šíření antisovětských dokumentů 492 lidí, v roce 1967 to za stejné období prvních šesti měsíců bylo už 1198 osob. a v letech 1967 až 1971 tajná policie registrovala a sledovala ne méně než tři tisíce „podezřelých“ organizací a skupin, jevících se nebezpečnými a nepřátelskými vůči sovětskému zřízení. Brežněvovské vedení se snažilo okruh kritiků, kteří se odvážili něco podniknout, držet v co největší izolaci uvnitř země. Měla se z nich vytvořit jakási „kolonie malomocných“ s varováním ostatním, že se nakazí i s patřičnými následky, přijdou-li s touto komunitou do kontaktu. Za hranicemi sssr panovalo přesvědčení, že obyvatelé země se mění na homo sovieticus. typ člověka, plně adaptovaného na sovětskou realitu a zbaveného představ o tom, že existoval v jiném čase nebo existuje v jiném prostoru nějaký život mimo komunistický systém. typ člověka, dodržujícího základní rituály komunistické moci, jako jsou prvomájové průvody, oslava různých výročí, zájem o stranické sjezdy nebo projevy či povinné vzdávání díků straně a zakladatelům marxismu-leninismu a zbaveného tušení o tom, že svět může vypadat nebo někdy bude vypadat jinak. až později ale s otevřením archivů vyšlo najevo, že v rusku i dalších republikách se odehrála řada protestů, o kterých se málokdo dozvěděl. Dochovala se o nich svědectví jen díky zápisům v análech KGB a ministerstva vnitra. V roce 2005 vydal kolektiv historiků studii, opírající se o záznamy Nejvyššího soudu a Generální prokuratury sssr z období vlády Chruščova a Brežněva. Dokumentuje mnoho protestů malých skupin sovětských občanů nebo dokonce jednotlivců, kteří se vzepřeli systému, ale zůstali neznámí. tyto dokumenty do značné míry vyvracejí názory těch, kteří se domnívají, že obyvatelé největší země světa žili v šedesátých a sedmdesátých letech jen jako ovce, které poslouchaly příkazy nebo dokonce věřily všemu, co jim oficiální propaganda sdělovala. Místy, kde se často ozývala kritika vlády, byly vlaky. V kupé i jídelních vozech se na dálkových spojích po celé zemi vypilo hodně alkoholu, cestující si sdělovali své zkušenosti, navzájem se hostili svými zásobami jídla a v uvolněné atmosféře pak lidé říkali, co by si normálně nechali pro sebe. Dalším prostorem pro ty, kteří chtěli dát najevo nesouhlas, byly volební místnosti.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210429