sloužili. A to, jestli se k horní boudě vleku dostali pěšky od křižovatky kousek za pilou, nebo v povznesený náladě absolvovali fantasmagorickou přepravu na nějakým vozíčku, to přece nehrálo žádnou roli. Celou tu dobu o sobě všichni tři věděli, měli se na očích, takže taky věděli, co každý z nich dělá. A to platilo, i když přišli po svých, i když se přivezli…“ „To si myslíš i teď? Ty ses jich opravdu nikdy nezeptal? Přece na té vojně nebyli celou věčnost!“ „Já je totiž z ničeho nepodezíral. Chápeš už konečně, že já tenkrát nepodezíral nikoho z ničeho? Pravda je, že když mi jednou Káš – to byl jeden z té dvojice, přinesl korektury – to už byl zpátky z vojenskýho cvičení – připomněl jsem mu Sitaře a nadhodil, že někdo měl větší smůlu než oni dva, že z toho Sitařova vlekovýho dopravníku vypadl na zem. Káš se tomu zasmál a povídá: To vám říkal Sitař, že jo? On přece vždycky strašně žvanil.“ „Víš, co mě na celé věci překvapuje?“ zeptala se redaktorka a vůbec se netvářila, že by tohle vyprávění mohla brát jako něco úsměvného. „Když jsem se tě před pár dny poprvé zeptala na to, jak to tenkrát bylo, musel jsi se rozpomínat… dokonce i na jména těch mladíků korektorů. Řekl jsi, že na podnikovou chatu taky přijeli pomáhat, byli to prostě dva z pětice, která čekala na pile. Jenže ono to tvý vzpomínání bylo jaksi na pokračování. Pak ses totiž rozpomněl, že k pile přišli od vleku. Potom jsi dodal jejich vyprávěnku, jak se k tomu vleku dostali. A teď se dovídám, že to bylo jinak.“ „Mě taky něco překvapuje,“ odpověděl stejně vážně. „Překvapuju já sám sebe. Tenkrát jsem prostě nepodezíral… To byl základ. Matyse opravdu měli lidi rádi – a já se jen utvrzoval v tom, proč to nikdo z nás nemohl udělat. A teď najednou jako bych hledal důvod, proč to někdo udělat mohl. A to mě překvapuje. Čím to všechno je, vážená slečno Poirotová? Tím, že stárnu – a tedy taky obecně vzato víc podezírám?“ „Ber to tak, že jsem ti k tomu podezírání asi pomohla já. A pomůžu zřejmě ještě víc, když ti připomenu to, k čemu jsme společně došli: Vlastně nás pořád zajímají ti, o který víme, že tam byli. Já vím, že jsem už protivná a vlezlá, ale když
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210379