práce, a to až do poledne, kdy přichází Arthur. Olovnaté sklo ve dveřích obchodu je zakřivené a plné drobných bublinek, které zkreslují výhled, a když se přes něj dívám ven, mívám pocit, jako bych zase byla na lodi z New Yorku do Londýna, kolem mě mlha a oceán a prostor a neznámo, a vzpomínám, jak snadné mi připadalo padnout do vln s rozpřaženýma rukama a nechat se unášet do chladné temnoty, kde bych už neviděla věci, které vídáme, a nepamatovala si, kdo je za ně odpovědný. Nedívám se skrz to sklo ve dveřích moc často.
Arthur, prolétlo mi hlavou. Kdo přesně je bratranec Arthur a jaký má názor na manželskou věrnost? A co se týče pádu do studených temných vod… uvědomil jsem si, že se hryžu do kloubů na ruce, protože jsem na jazyku ucítil měď, a tak jsem se zarazil a vzhlédl k paní Boehmové, která nahlížela do rozpálených útrob pece. Četl jsem dál. Jako dobrovolnice rozlévám polévku chudým v několika kostelích v East Endu a muži a ženy tam vypadají stejně, jako vypadali doma, napůl hladově a napůl zahanbeně, že mají hlad, a já bych jim tolik chtěla říci, že Bůh rád žehná chudým, jenže tomu tady věří nejspíš stejná hrstka lidí jako v New Yorku. Zbytek času se procházím, přemýšlím a hloubám nad slovy. Příběhy, které tu píšu, se vyvíjejí podivně, začnou třeba jako vyprávění o švadleně, co vyšívá „Miluji vás“ na lem každé vesty pro obchodníka, kterého zbožňuje, a končí jako rozhovor mezi chytrými myšmi, jež ji sledují při práci a vědí, že ten obchodník sice osahá každé vyšité písmeno, ale mlčí, protože je mu známo, že do roka umře. S poezií to není o nic lepší. Verše, které původně vypadají hezky, se při druhém čtení rozplynou, a tak mě napadlo, že bych měla zkusit psát dopisy. Odpusťte, jestli vás to obtěžuje. Vždycky jsme jeden druhému vyprávěli o těch nejobyčejnějších životních drobnostech a já teď mám pocit, jako by všechno včetně mě bylo tak trochu průsvitné. Od tátovy smrti nic nevážím, a možná když vám napíšu, že jsem dnes ráno v obchodě objevila malou želvovinovou krabičku a v ní mechanického ptáčka v duhových barvách a že jsem ho leštila, dokud se neleskl, tak 1 00
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210305