MILOSLAV MARTÍNEK
„Úmysl vražedný u Ant. Hoffmana není prokázán, byv z práce propuštěn, stál ve světě bez prostředků maje před sebou život tuláka i žebráka a tu pojal mstu, jež podporována byla špatně pochopenými naukami socialistů, proti těm, jež měl za původce svého propuštění, aniž by snad přímo chtěl je o život připravit. Úmysl jeho byl nepřátelský. Dnes snad domnívá se obžalovaný, že hrdinou je mezi svými soudruhy a první obětí za svobodu potlačených dělníků, a pod tímto dojmem a špatně pochopenou myšlenkou nehájí se, jak by vycházelo z faktického stavu okolností. On je politováníhodným zjevem zanedbaného vychování, špatné společnosti a nepochopených nauk socialistů – jež v nevzdělané duši nutně dávají vzejít k podobným projevům. Pod tímto zvážením zodpovídejte otázky,“ žádal v závěru svého projevu. Ještě se nestačil posadit ke svému netečnému mandantovi, když vrchní rada Wokaun zakončil líčení. Soudní stráž odvedla obžalovaného a z jednací síně odešli soudci i valná většina obecenstva. Pánové od tisku spěchali psát své zprávy a líčit dojmy z líčení. Porota se odebrala k jednání o otázkách, které připravil přísedící Ignác Schraubek. Nastal podvečer, když se porotci vrátili zpět a Karel Ježek, označený jako první z nich, začal dramaticky předčítat rozhodnutí poroty: První hlavní otázka Jest
Antonín
Hoffman,
dělník
na horním
prádle v Příbrami vinen, že dne 11. června 1895 u silnice u Anenského prádla na Březo-
(100) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210290
Pomsta propuštěného havíře
vých Horách proti svému představenému Karlu Reyttovi úpraven
z Baumgertenu, na Březových
c.
k.
Horách,
inspektoru střeliv
jej
dvakráte z revolveru kulkou do zad v úmyslu,
aby
jej
usmrtil,
takovým
potutelným
způsobem činil, že z toho pošla smrt Karla Reytta z Baumgartenu? –všemi hlasy ano Druhá hlavní otázka Jest
obžalovaný
Antonín
Hoffman,
dělník
na horním prádle v Příbrami, vinen, že dne 11. června 1895 v Anenském prádle na Březových Horách proti Kajetánu Čermákovi, c. k. vrchnímu důlnímu tamtéž, střeliv jej z revolveru
kulkou
do zad
v úmyslu,
aby
jej
usmrtil, takovým potutelným úspěchem činil, že z toho smrt Kajetána Čermáka pojíti měla a že takto předsevzal čin, který ku skutečnému vykonání vedl, zločin ale náhodou dokonán nebyl? – rovněž všemi hlasy ano (Eventualitu, že by snad Hoffman neměl úmysl zastřelit dozorce Čermáka, nevzali porotci v úvahu.)
(101) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210290
MILOSLAV MARTÍNEK
Třetí hlavní otázka Jest
obžalovaný
Antonín
Hoffman,
dělník
na horním díle v Příbrami, vinen, že bez dovolení a neprokázav potřeby k odvrácení nebezpečenství nastávajícího dne 11. června 1895 zbraň nosil? – všemi hlasy ano
Jen čtvrtá otázka vyvolala jisté pochybnosti, které měl i předsedající. Jest obžalovaný Antonín Hoffman, dělník na horním prádle v Příbrami, vinen, že od listopadu 1894 do svého zatknutí spisy tištěné mimo místnosti řádně k tomu ustanovené prodával?
„Sedmi hlasy ano, pěti hlasy ne,“ oznamoval vrchní porotce. Po další přestávce, kdy se soudci radili o rozsudku, zahájil vrchní rada Wokaun slavnostní formulí ve jménu Jeho Veličenstva císaře. Vyjmenoval přítomné soudce, státního zástupce, obžalovaného i jeho obhájce, zopakoval paragrafy zákonů, podle nichž byl Antonín Hoffman souzen, a stanoviska poroty k jednotlivým otázkám, a uznal takto za právo: Obžalovaný Antonín Hoffman, dvacet dva roků starý,
v Dolním
Podlesí
rozený,
svobodný,
dělník v Příbrami, zachovalý – sprošťuje se…
(102) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210290