MILOSLAV MARTÍNEK
„Úmysl vražedný u Ant. Hoffmana není prokázán, byv z práce propuštěn, stál ve světě bez prostředků maje před sebou život tuláka i žebráka a tu pojal mstu, jež podporována byla špatně pochopenými naukami socialistů, proti těm, jež měl za původce svého propuštění, aniž by snad přímo chtěl je o život připravit. Úmysl jeho byl nepřátelský. Dnes snad domnívá se obžalovaný, že hrdinou je mezi svými soudruhy a první obětí za svobodu potlačených dělníků, a pod tímto dojmem a špatně pochopenou myšlenkou nehájí se, jak by vycházelo z faktického stavu okolností. On je politováníhodným zjevem zanedbaného vychování, špatné společnosti a nepochopených nauk socialistů – jež v nevzdělané duši nutně dávají vzejít k podobným projevům. Pod tímto zvážením zodpovídejte otázky,“ žádal v závěru svého projevu. Ještě se nestačil posadit ke svému netečnému mandantovi, když vrchní rada Wokaun zakončil líčení. Soudní stráž odvedla obžalovaného a z jednací síně odešli soudci i valná většina obecenstva. Pánové od tisku spěchali psát své zprávy a líčit dojmy z líčení. Porota se odebrala k jednání o otázkách, které připravil přísedící Ignác Schraubek. Nastal podvečer, když se porotci vrátili zpět a Karel Ježek, označený jako první z nich, začal dramaticky předčítat rozhodnutí poroty: První hlavní otázka Jest
Antonín
Hoffman,
dělník
na horním
prádle v Příbrami vinen, že dne 11. června 1895 u silnice u Anenského prádla na Březo-
(100) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210290