Jednou jsem volala Marčelovi, trochu jsme se zakecali, na devadesát dolarů mě to přišlo, řekla … Odmlčela se, trochu se napila, ale ne kvůli žízni, byl to jen takový reflexní pohyb, kterým převádíme myšlenky přes výhybku na jinou kolej … Pak navázala na kterési z předchozích vyprávění o povídce, která zapadla: ten příběh byl vážně dobrý … režisér si toho hned všiml, také kluci od kamer a že z toho udělají docela pěkný snímek … jenže Marčelo řekl, že on neví, nějak v tom nemohl najít pointu, ale ten příběh byl vážně dobrý … Robert chvíli ťukal do mobilního telefonu, tlačítka zářila jako světlušky, navíc při každém stisku melodicky pípla … Odeslala jsem jednu esemesku na adresu nesprávného kluka, pochlubila se Alice … ten zíral, když četl na displeji: miláčku a tak podobně, kde se sejdeme … a krátce se zasmála … odepsal mi esemeskou: vo co de, krávo? … a znovu se zasmála … už jsem ti vyprávěla, jak jsme s Marčelem pili žlutou limonádu? … ne? … byla vážně žlutá … v jednom bistru na předměstí Santa Fe … měli tam také ohnivě červené, zelené a dokonce i modré a bílé, tak jsme si postupně dali všechny … pak jsem pořád lítala čurat a Marčelo řekl, že jsem měla dát na jeho radu a poručit si v tom hicu absint … Marčelo se vyzná … jenže tenkrát tam na tom místě a v té chvíli už pro mě bylo na absint pozdě … Jak to teda udělal ten kameraman v tom filmu o dobývání Mount Everestu, žes na to pořád nemohla přijít, zeptal se Robert … 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209895
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.