Jednou jsem volala Marčelovi, trochu jsme se zakecali, na devadesát dolarů mě to přišlo, řekla … Odmlčela se, trochu se napila, ale ne kvůli žízni, byl to jen takový reflexní pohyb, kterým převádíme myšlenky přes výhybku na jinou kolej … Pak navázala na kterési z předchozích vyprávění o povídce, která zapadla: ten příběh byl vážně dobrý … režisér si toho hned všiml, také kluci od kamer a že z toho udělají docela pěkný snímek … jenže Marčelo řekl, že on neví, nějak v tom nemohl najít pointu, ale ten příběh byl vážně dobrý … Robert chvíli ťukal do mobilního telefonu, tlačítka zářila jako světlušky, navíc při každém stisku melodicky pípla … Odeslala jsem jednu esemesku na adresu nesprávného kluka, pochlubila se Alice … ten zíral, když četl na displeji: miláčku a tak podobně, kde se sejdeme … a krátce se zasmála … odepsal mi esemeskou: vo co de, krávo? … a znovu se zasmála … už jsem ti vyprávěla, jak jsme s Marčelem pili žlutou limonádu? … ne? … byla vážně žlutá … v jednom bistru na předměstí Santa Fe … měli tam také ohnivě červené, zelené a dokonce i modré a bílé, tak jsme si postupně dali všechny … pak jsem pořád lítala čurat a Marčelo řekl, že jsem měla dát na jeho radu a poručit si v tom hicu absint … Marčelo se vyzná … jenže tenkrát tam na tom místě a v té chvíli už pro mě bylo na absint pozdě … Jak to teda udělal ten kameraman v tom filmu o dobývání Mount Everestu, žes na to pořád nemohla přijít, zeptal se Robert … 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209895
To já, člověče, nevím … potřásla Alice hlavou … Marčelo kvůli tomu volal snad až do Hoolywoodu, ale nikdo mu to nechtěl říct, buď to také nevěděli, nebo šlo o nějaké tajemství … to dobývání mne vážně hrozně zajímalo … Nebyl Marčelo tenkrát nějak marodní, zeptal se Ro bert … Trochu byl, přikývla Alice … Heleď, ten můj mobil svítí žlutě, kdežto tvůj zeleně … zelená se mi líbí víc … Marčelovi je fuk, jak mu mobil svítí … Chvíli mačkala tlačítka … už tam mám tři předvolené zprávy, oznamovala, ale můžu jich tam mít celkem dvacet … zbytek chci přetáhnout z internetu … už jsem ti vyprávěla o té pajdavé bábě? … a nečekala na Robertovu odpověď: somrovala mezi lidma na jednom nádraží, každý alespoň korunu ať jí dá na mlíko a rohlíky … pak ji jeden, byla u něho už po třetí, přetáhl tyčkou přes hřbet … utíkala jako srnka, najednou obě nohy zdravé … vzápětí jsme ji viděli jak sedí dole v nádražním bufiku a co na lidech vysomrovala měnila za kořalku … Marčelo tenkrát řekl: u nás ve Státech je tohle na denním pořádku, lidi hrajou na city jiných lidí a pak všechno prochlastají … příběh tenkrát těch kluků, co ho ti kámoši chtěli zfilmovat, byl fakt dobrý … škoda, že v něm Marčelo nenašel tu pointu … OK řekli mu, až k nám přijedeš příště, budeš mít příběh i s pointou … jenže Marčelo nepřijel … Že ty mu pořád říkáš Marčelo, přestal si Robert hrát s tlačítky mobilního telefonu … Když my už se nějaký pátek známe, odpověděla Alice, to už budou tak tři roky … občas někdy večer zavolá, poke 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209895
cáme … on to má skoro zadarmo, ty slevy jednotlivých společností, však víš, prve jsem ti o tom vyprávěla … tak jsem mu řekla, že bych letos jela jako zase do Států, třeba se na skok podívat do Santa Fe, a na jiné srandičky, ale Marčelo odpověděl, ať s tím ještě počkám, že mi dá vědět, až na to bude doba akorát … Je bez práce, nebo jak, nechápal Robert … Když on je vysoký specialista na tuhle elektroniku, počítače a tak … prostě expert, takového hned tak někdo nezaplatí, řekla … čekám, že se tak zítra nebo pozítří zase ozve … A víš, že bych se tam do toho Santa Fe docela rád podíval, řekl Robert … ještě jsem nikdy nepil limonády žluté, zelené, modré a červené … A také mléčně bílé, doplnila Alice … Třeba tam pořád ještě dávají v kruhovém kině film o dobývání Mount Everestu … Možná si myslíš, že jsem cvok, přikývla Alice, ale to dobývání mne vážně hrozně zaujalo … Já vím, přikývl Robert … Alice vyhlédla oknem … nejsme už náhodou na místě … Expres vjížděl do osvětleného nádraží, brzdy skřípaly … byli v cílové stanici … Tohle je tvůj bágl? … pomáhal jí Robert … pěkně těžký … Šli přes perón a přes nádraží k východu, ohromné batohy na zádech, jak se teď chodí, jako by měli namířeno rovnou na Mount Everest … 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209895