rezervovaně. Myslím, že otec vycházel se svými sousedy dobře, ale nikdy s nimi nenavázal srdečnější vztah. Přesto, že žil osamoceně, požíval v hrabství značnou úctu. Na dobré sousedské vztahy úzkostlivě dbal a nikdy se nevměšoval do věcí druhých. Vlastnil bohatá loviště a nakládal s nimi velmi štědře. Choval smečku psů a půjčoval je všem lovcům, kteří si chtěli v jeho lesích zalovit. Přispíval ze své peněženky na všechny společenské, charitativní, sportovní i zemědělské účely. Se sousedy se moc nestýkal, ale denně strávil několik hodin psaním odpovědí a udílení rad těm, co ho o něco požádali. I při těchto dotazech a žádostech se často otevírala jeho peněženka. Několikrát odmítl funkci v místní správě, protože byla spojena s osobní nadřazeností. Všichni s uznáním hovořili o jeho schopnostech a inteligenci. Myslím, že kdyby tak štědře nenakládal se svým majetkem a neudivoval pronikavou bystrostí ve veřejných záležitostech, kdyby tak ochotně nepomáhal a lehkomyslně nerozdával peníze potřebným, odsoudilo by ho jeho podivínství k posměchu a možná i k nenávisti. Takhle brali jeho nechuť k veřejnému životu pouze jako nevinnou výstřednost. Když mi farář projevoval upřímnou soustrast, měla jsem dost času, abych si všimla muže, který se představoval jako společník firmy Archer a Sleight. Měl popelavou tvář s poťouchlým výrazem, byl obtloustlý a jaksi se mi nehodil k doporučujícímu dopisu strýce Silase. Doktor Bryerly hovořil u okna s naším advokátem Grimstonem. Zaslechla jsem, jak farář Clay zašeptal Danversovi: „Ten pán s černými licousy, tam u okna – není to doktor Bryerly?“ „Ano to je on.“ „Podivný člověk, jeden z těch swedenborgiánů, nemýlím-li se.“ „Slyšel jsem o tom.“ „Ano – ano – tak – tak –“ mumlal si farář a poklepával nervózně palcem na opěrátko židle. V jeho hlavě se právě asi odehrávala náboženská bitva. Doktor Bryerly odstoupil od okna, přešel do středu pokoje a řekl:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209776