antipatie právě vyhřezly v plné síle. Za každým Kottovým slovem byla cítit nedořešená rivalita s úspěšnějším, pohlednějším a stále ještě stoupajícím Rathem, který k tomu všemu poznal jeho partnerku jako první. „Proč ses ho nezeptal?“ docházela trpělivost Pancové. „Měls říct: ‚Já nechápu, proč jsem nemohl být na nevolitelným místě?‘“ „Co by mi na to řekl? Že je to něco jiného, že Vlková nebyla tak mediálně známá. Já se ale divím, že to nevidíš. Proč mi aspoň neřekneš: ‚Já to vidím, máš pravdu‘. Proč my dva hrajeme spolu takovou hru?“ přesměroval svou zlost na Pancovou. „Nebuď protivnej,“ zkusila zažehnat blížící se hádku ona. Polopatické vysvětlování stranických šachů ale nepomáhalo. „Proč obhajuješ neobhajitelné?“ utrhnul se na ni Kott. „Proč mi neřekneš: ‚Ano, je to sráč, který tě popravil a jde proti tobě?‘ Ty mi ani tohle nepřiznáš – já žasnu.“ „On tě na kandidátce nechtěl, protože se bojí, že napíší: Tragikomická postava Petra Kotta se po x letech vrací.“ Minimálně v případě toho titulku to byl správný odhad, novináři by si takové sousto nenechali ujít. Kott to ale nechtěl vidět. „Nebojí se spíš toho, že bych náhodou mohl uspět?“ zeptal se, ale nečekal odpověď. „On minimálně ví, že ho nezradíš. Myslím, že o tom nikdy nepochyboval,“ zkoušela ho Pancová znovu usměrnit. Kottovi to však nestačilo. Vagon plný vzteku se urval a ne kontrolovaně se řítil vstříc kolizi. „On se bojí, že ho někde napadnou, že jsi jeho nejbližší spolupracovník, že vytáhnou ty fotky s monoklama, že daj ty fotky ze sněmovny.“ „Dobře, je to pro mě jasný. Končím. Opravdu. To nemá cenu. Ne, to ne,“ explodoval Kott. „Ale já ti říkám, co si myslím. Nemůžeš mě tlačit k tomu, co si nemyslím. Ty jsi už jako můj totalitní táta.“ „Pokud jsem nepřesvědčil tebe, tak to pro mě nemá smysl.“ „Péťo, hele, jsou dvě věci, které musíš odlišovat. Když budeš spolupracovat, tak vyděláš nějaký peníze. Tolik, co by si nikdy nevydělal, kdybys dělal cokoliv jiného. Ani za dobu, co 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209775