Virtuální vrazi strašně zajímavé článečky o zneužívání dětí a jejich fantazie se pustila do práce. Zjistily si číslo dětské linky důvěry a ze svých jednoduchých, laciných mobilů pozornému prodlouženému uchu úřadů povyprávěly ústní slohovou práci na téma Návštěvy pěstouna v naší ložnici. Anonymně, tak úplně blbé nebyly, aby vědomě ohrozily své hnízdečko, ovšem zapomněly, že mobil se dá vystopovat, a případů dvou sester v pěstounské péči zase v rajonu příslušného operátora nebude tolik. A tak si pro Henryho přijeli. Hezky v noci a s patřičným kraválem, fakt ječeli Policie, všichni na zem!, tomu by jeden nevěřil, půlka ulice byla vzhůru a Henry s maceškou mžourali jako sůvy. Sebrali je oba, Mílu odvezla sociální pracovnice do děcáku, holky jely s jinou pracovnicí a mladou, tlustou policajtkou k výslechu, Tajn nebyl doma, ale ve Sklepení se všechno dozvěděl ještě téže noci – majitel byl na síti pečený vařený, což vydával za profesionální nutnost, kdepak závislost… A zpravodajci se tužili jako vždy a jako čert nikdy nespali. Díky tomu všemu měl dost času na dálku, přímo z doupěte ve Sklepení, pozměnit záznamy v nemocnici v tom smyslu, že měl noční, což bylo povoleno ve výjimečných případech i pro nezletilé. Výjimečný případ byla při současném stavu personálu skoro každá noc a nikdo si nevšiml, že se Tajn objevil o půl druhé a prostě makal s ostatními až do rána bílého, kdy ho konečně vypátrala policie. Šoupli ho do dětského domova i přes jeho hlasité protesty, že je pracující člověk a žádné dítě, ale aspoň mohl zajistit Mílovi trochu lepší pozici mezi neperspektivními, seznámit ho se Slimákem a pár užitečnými kamarády. Astra už byla po smrti, když se to dozvěděl, omluvil se a šel držet 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209762
Jana Rečková minutu ticha na záchod. Kros, po náhodné ráně do hlavy (údajně od vzteklého vychovatele, ale čert ví, jak to bylo doopravdy, Kros si někdy dost vymýšlel) částečně ochrnutý na levou stranu, dopajdal za ním, aby zjistil, jestli umí taky brečet, nebo je „fakt takovej tvrďák“. Pobyl v ústavu jenom pár dnů, než si ho vyžádala nemocnice (vedení mu nabídlo místo na ubytovně, kde kvůli sestřičkám na praxi aspoň oficiálně fungoval dozor), ale za tu chvíli obnovil staré známosti, získal nové, pár chovanců (včetně jednoho hodně velkého kluka, s nímž měl v budoucnu prožít lecjaké ošklivé dobrodružství) pořádně usadil a všem slíbil, že bude chodit za malým skoro-bráškou na návštěvu. S Hankou a Maruškou, které přivezli ubrečené ještě týž den, nepromluvil ani slovo. Jakmile by totiž začal, musel by je sprostě seřvat a dát jim přes hubu. Ne, nechtěl mít potíže. Mezi první směnou v nemocnici po propuštění a první noční půlsměnou ve Sklepení (ten dozor na ubytovně fakt nestál za moc) se stavil za maceškou. Jel okružní tramvají, která byla zadarmo a normální lidé se ji báli používat kvůli bezdomovcům, ale Tajn si vždycky nějak vyšmelil pár tablet thiaminu, takže na něj vši a blechy nelezly. Paní Bartoštíkovou vyšetřovali na svobodě, ale hrozila jí spoluvina. „Je to móda,“ řekla mu sklesle. „Vždycky jsem si myslela, že existuje něco jako zdravý rozum a spravedlnost, aspoň když se člověk celý život chová slušně, ale najednou… bum! A můj svět je vzhůru nohama. Kdokoli tě může obvinit z čehokoli, nemusí nic dokazovat…“ „Presumpce viny,“ přikývl Tajn zachmuřeně. „To se nesmí říkat,“ vyhrkla paní Bartoštíková automaticky. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209762
Virtuální vrazi „No tak, maceško, nebuď labuť.“ Utřela si oči a popotáhla. „Nejsem labuť. Budou tě taky vyslýchat.“ „Jasně.“ Objal ji kolem ramen; najednou byl větší než ona. „Jenže na tom, co budu vykládat, vůbec nezáleží. Jestli někdo potřebuje odstrašující příklad a Henry se mu zrovna hodí, tak ho prostě odsoudí.“ Chvíli si pohrával s myšlenkou zfalšovat záznamy ze špitální psychiatrické ambulance, něco jako že se chudák pěstoun léčil s impotencí, ovšem pak si uvědomil, že to by stejně nepomohlo, protože osahávat holky pod patnáct je trestné právě tak jako souložit s nimi. Žít v rodině, kde jsou holky, je prostě nebezpečné. Adrenalinový sport, jak se říkávalo dřív, dokud se ještě tu a tam něco smělo i mimo státem dotované sportovní líhně vybrané a pravděpodobně tajně geneticky upravené mládeže. Vydírat tě může právě tak třináctiletá dcera jako stejně stará prostitutka. Kurvafix. Chvilku to probírali z té i oné strany, ale na nic kloudného nepřišli. Tajn se zeptal na paní ředitelku Fialovou a její známosti, jenomže maceška zavrtěla hlavou. „Ta má svých starostí dost. Její táta ztratil místo radního, protože onemocněl. Zatím snad není neperspektivní, ale to víš, je mu přes šedesát, má něco s plícemi, jestli se z toho rychle nedostane, začnou mu nabízet injekci. Anežka se sestrou ho chtějí vzít někam k moři, vyřizují papíry, a to dá pěkně zabrat, úřady cestování zrovna neusnadňují…“ Normální člověk by řekl: sabotují, paní Bartoštíková byla ovšem vzorná občanka, ta by snad omlouvala i vlastního kata, kdyby ji odsoudili k šibenici. Povolení k pobytu u teplého moře se vyřizovalo někdy celý rok, občas i dva, 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209762