„Moje sukně!“ zaúpěla maminka, když přišla k sobě. Tatínek se díval na sukni, která byla roztrhaná na cáry, a přitom se lehce usmál. To proto, že se nestalo nic horšího. Maminka si ale jeho úsměv vyložila jinak. „To jsi byl ty? Přiznej se. Nemáš tu sukni rád, tak jsi ji roztrhal.“ „To mi ošklivě křivdíš. Tohle bych nikdy neudělal,“ hájil se tatínek. „Mrzí mě, že si něco takového vůbec myslíš.“ Maminka se trochu zastyděla. Zvedla se ze země a honem sáhla po jiné sukni, která vypadala, že je vcelku. Teprve pak se všichni vypravili do zaměstnání a do školy. Tentokrát to bylo s malým zpožděním. Druhého dne maminka na roztrhanou sukni zapomněla. Tatínek jí povolil koupit si novou. Ráno ale nastal jiný problém. Když tatínek vklouzl do bot, aby jako každé ráno odkráčel do práce, vykřikl bolestí a rychle se zase vyzul. „Co to má znamenat?“ podíval se přísně na maminku. „Tys mi tam dala ořechy, čočku a špendlíky? To
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209723