„Moje sukně!“ zaúpěla maminka, když přišla k sobě. Tatínek se díval na sukni, která byla roztrhaná na cáry, a přitom se lehce usmál. To proto, že se nestalo nic horšího. Maminka si ale jeho úsměv vyložila jinak. „To jsi byl ty? Přiznej se. Nemáš tu sukni rád, tak jsi ji roztrhal.“ „To mi ošklivě křivdíš. Tohle bych nikdy neudělal,“ hájil se tatínek. „Mrzí mě, že si něco takového vůbec myslíš.“ Maminka se trochu zastyděla. Zvedla se ze země a honem sáhla po jiné sukni, která vypadala, že je vcelku. Teprve pak se všichni vypravili do zaměstnání a do školy. Tentokrát to bylo s malým zpožděním. Druhého dne maminka na roztrhanou sukni zapomněla. Tatínek jí povolil koupit si novou. Ráno ale nastal jiný problém. Když tatínek vklouzl do bot, aby jako každé ráno odkráčel do práce, vykřikl bolestí a rychle se zase vyzul. „Co to má znamenat?“ podíval se přísně na maminku. „Tys mi tam dala ořechy, čočku a špendlíky? To
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209723
má být pomsta za tu sukni? Ale já ti s ní opravdu nic neudělal!“ křičel tatínek. Maminka nakoukla do tatínkových bot a nechápavě vrtěla hlavou. „Tak tomu nerozumím! Já za to nemůžu, věř mi!“ Jediný, kdo tomu rozuměl, byl malý zlomyslný myšák, který se k nim domů nastěhoval. Hospodařil v bytě po svém. V aktovce i v botách si chtěl udělat pohodlné hnízdečko a maminčina sukně se náramně hodila, protože se dala snadno roztrhat. Kousky látky měly posloužit k vystlání hnízdečka.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209723
Maminka s tatínkem se nikdy nehádali, ale teď se pustili do slovní přestřelky. Hádali by se snad celou věčnost, ale dělali velký rámus, a to se myšákovi nelíbilo. Vyskočil ze svého úkrytu v botě. Packami si držel uši a po zadních šupajdil pryč. „Myš!“ vypískla maminka, která si myšáka všimla jako první. „Myš,“ pleskl se do čela tatínek. „No jasně! My se tady hádáme, a přitom za to může myš!“ Maminka se podívala na tatínka, tatínek na maminku a oba společně se pak zahleděli na místo, kde myš zmizela. Odpoledne tatínek přinesl pastičku, ale použít ji vůbec nemusel. Pod stolem v kuchyni ležel lísteček se vzkazem: V TAKOVÉM RANDÁLU SE NEDÁ ŽÍT. STĚHUJU SE! Od té doby byl doma klid. Myšák se odstěhoval a maminka s tatínkem už se na sebe jenom usmívali.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209723