2
Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III s ním komunikaci. Podle potřeby vybaluje a podává materiál. Nakonec sestra ošetří místo vstupu katétru a překryje ho sterilním materiálem. Neoddělitelnou činností je úklid pomůcek a prostředí. Ostré předměty se odstraňují do plastového kontejneru pro ostrý biologicky kontaminovaný odpad, ostatní materiál a osobní ochranné pomůcky personálu do koše pro infekční odpad. Po výkonu je samozřejmostí mytí a hygienická dezinfekce rukou. Nakonec se provede záznam v dokumentaci a uschová se kód z balení katétru. Správná pozice katétru je identifikována pomocí zobrazovacích metod, a to buď pomocí ultrasonografie či rentgenu. Rentgenový snímek se pořizuje buď nativní, kdy je pozice katétru indikována na základě rentgen kontrastní špičky, nebo snímek s použitím kontrastní látky. Kontrola po zavedení je také indikována pro odhalení možných komplikací, např. pneumotoraxu. Mezi další metody ověření správnosti zavedení patří sledování délky zavedení a aspirace venózní krve. Než sestra zahájí aplikaci do katétru, musí být toto schváleno lékařem. V současné době se používá systém tzv. bezpečnostních protokolů o zavedení centrálního žilního katétru.
2.2.6 Komplikace Možné komplikace centrální žilní kanylace jsou ovlivněny stavem pacienta, lokalizací zavedení, anatomickými poměry, volbou pomůcek apod. Obecně lze dělit komplikace na ty, které vznikly při samotném zavedení (např. pneumotorax), a dále na ty, které souvisejí s pozdějším ošetřováním (např. rozvoj infekce). Mezi komplikace patří pneumotorax (nejvyšší výskyt u v. subclavia), punkce arterie (a. subclavia, a. carotis, a. femoralis podle lokalizace), krvácení do mediastina, hemotorax a chylotorax, dále hemoragie s možnými dechovými obtížemi, eroze cévní stěny, trombóza, vzduchová embolie, katétrová embolie, perikardiální tamponáda, sekundární malpozice, při zavedení do v. jugularis připadá v úvahu poranění trachey, popř. perforace manžety endotracheální roury či tracheostomické kanyly u pacienta na umělé plicní ventilaci. V neposlední řadě mezi komplikace centrální žilní kanylace patří rozvoj infekce. Infekce spojená s centrální žilní kanylací bývá také označována jako katétrová infekce, intravaskulární infekce či infekce krevního řečiště (tyto názvy jsou nadřazené infekci spojené s CŽK, neboť nespecifikují lokalizaci katétru). V současné době se také běžně používají anglické názvy bloodstream infection (BSI) nebo catheter-related bloodstream infections (CRBSI). Patogeneze katétrových infekcí zahrnuje šíření infekce (kolonizace, kontaminace) cestou: ■■ Extraluminální – migrace mikroorganizmů kolonizujících kůži probíhá cestou po katétru. ■■ Intraluminální – šíří se vnitřním průsvitem katétru, např. kontaminovaným roztokem. ■■ Endogenní – vyskytuje se jako sekundární infekce a šíří se hematogenní cestou z jiného místa infekce, např. z infikované rány či z močových cest. ■■ Přímá kontaminace – představuje kontaminaci katétru při zavádění rukama nebo jinou pomůckou. Cesta šíření katétrové infekce je znázorněna na obrázku 2.15. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209721