Kojení s malým čumáčkem přisátým k mému prsu, tohle opravdové dávání něco ze sebe. Filip kolem nás pobíhá, říkám jen – přines, podej –, on se pak natáhne opodál a s Bětkou nás oba pozorují. Chlapečka trápí prdíky a já se musím skoro smát, jak si ulevuje se zarputilým výrazem velkého chlapa v miminčí tvářičce… Ondráš už, pravda, není tak hodné miminko jako byla Bětka. Ale ostřílené matce nějaké to noční vstávání navíc skoro vůbec nevadí. Všechno se točí kolem Ondry a po pár týdnech mi Bětuška potichu prozradí: „Já šem šmutná…“ Musím ji k sobě přitisknout, pomazlit. A dlouho potichu říkat, že je přece taky moje malá holčička… Sobotní ráno o rok později. Bětka s Ondráškem se připlíží a skočí nám do postele. Sotva otevřenýma očima mžourám, natahuju ruce po jejich tělíčkách, ale oni se táhnou za vzácnější kořistí. Za tatínkem, co vždycky brzy ráno zmizí a přichází většinou navečer. Teď si to musí vynahradit. Prstíček otevírá nedočkavě oční víčka, Filip chňapne po prstíčku a nádherné leknutí vyrazí výskavým smíchem. Slyším Bětku: „Ježek píchá…“ Jezdí packou po Filipově strništi a Ondra ji jako ozvěna napodobuje: „Ezek píšá…“ Převalují se po Filipovi, on po nich chňapá, schovává se pod peřinu a hned zas vybafne. Ležím vedle nich a pozoruju tu trojí radost. Zvednu se a odejdu z ložnice. Když po chvíli nahlédnu pootevřenými dveřmi, je tam ticho. Všichni tři znovu usnuli. 9 8 } Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209685
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.