jezera Spjuten, který je nepřístupný a zarostlý olšemi až k příkrému okraji. Ukázalo se, že měl správný odhad. Do nosu mu už stoupal pach bahna z jezera, když Step jakoby nasál vítr a najednou se jeho válcovité černé lesklé tělíčko začalo plazit jako had v borůvčí. Pokusil se vyškrábat na kámen a Måns ho rukou zezadu popostrčil. Když jezevčík vylezl nahoru, přikrčil se a čenich se mu chvíli chvěl. Zjevně cítil nablízku losa, ale mezi hustým olšovým porostem na svahu spadajícím k jezeru nebyl dobrý výhled. Museli se za ním plížit co nejtišeji. Gustaf se držel trochu zpátky a nebylo slyšet, jestli jde za nimi. Dokázal totiž všude proklouznout jako had v trávě, když bylo potřeba, a projevoval neuvěřitelnou trpělivost, pokud se mělo čekat a neprozradit se. Celé roky se snažil Månsovi tuhle schopnost vštípit a tvrdil, že přijde s věkem. Náhle to asi patnáct metrů před nimi nečekaně zapraskalo a proti temnotě olší zasvítil losí bok. Måns letmo zahlédl paroží a čenich, kterým los trhnul, když ho zaměřili, ale nestihl ani zvednout kulovnici. Z Gustafovy pušky vyšla rána a los zmizel, jako by ho vymazali z obrazu. Jen to zašustilo a poté se na pár vteřin rozhostilo ticho. Pak se ale Step samým vzrušením rozštěkal a Gustaf se rozběhl k houští. Måns za ním. Ještě stačil zahlédnout, jak se zraněný los ztěžka zvedá, než ho zasáhla rána, která ho dorazila, takže se svalil dopředu, jako by se chystal ke skoku, a paroží téměř zarazil do země. Když k němu doběhli, vykopl zadní nohou nebezpečně blízko Gustafa. Ten bleskurychle o pár kroků uskočil a dal mu poslední ránu šikmo zezadu za ucho. Step na vodítku vyváděl, aby se mohl zakousnout do kořisti, a Måns ho pustil. „Tenhle není nic mimořádnýho,“ utrousil Gustaf, když si prohlížel losí tělo. „Má místo paroží řídítka. To Bodinovi moc velkou parádu na zdi nenadělá.“ 102
0002def_umiracek_ekmanova224.indd 102
13.8.2015 10:06:35
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209611