z jižní Kalifornie, dokud ji nepozdravil s přízvukem, který poukazoval přímo na Mayfair. „Dobré ráno. Předpokládám, že jste slečna Collingwoo dová.“ „Předpokládáte správně,“ řekla Sophie. „Ale odkud znáte moje jméno?“ „Vaše jméno zná v Cecil Court zjevně kdekdo,“ řekl muž. „Gusty obešel celou ulici a chvástal se, jakou má novou zaměstnankyni. Já jsem Winston. Winston Godfrey. Těší mě.“ Napřáhl ruku a Sophie se na ni ustrašeně podívala. Ruka byla teplá, suchá a silná a Sophie se přistihla, že si představuje, jaké by to bylo, cítit ji na zádech. „Jestli tomu dobře rozumím, vy jste ta pravá osoba, se kterou si můžu pohovořit o nakladatelích z osmnáctého století.“ „Nechápu, kde jste na tohle přišel,“ řekla Sophie. „Pracuju tu sotva týden.“ „Pro Gustyho možná pracujete týden, ale z toho, co říká každý druhý knihkupec v Cecil Court, vyplývá, že jste tady víceméně vyrostla.“ „To je sice pravda,“ řekla, „ale co se týče osmnáctého století, chybí mi příslušná odbornost. Zajímám se spíš o viktoriánskou dobu.“ „Podívejte se, slečno Collingwoodová…“ „Můžete mi říkat Sophie.“ „Tak tedy Sophie. Jde o to, že sháním jednu dost obyčejnou knihu, a buď to můžu začít vysvětlovat některému z té kohorty chlápků středního věku navlečených do tvídu, kteří fungují v téhle ulici, anebo si příjemně popovídám s krásnou mladou dámou v čísle sedm. Zkuste se vžít do mé situace. Co byste na mém místě udělala vy?“ Sophie cítila, jak se červená. Nikdy si nedokázala představit, že by se při prodávání knih mohla seznámit s nějakým mužem. Většina zákazníků, které za ta léta viděla v obchodech s knihami, vypadala přibližně tak, jak Winston popsal jejich majitele – měli na sobě tvídové šaty
97
První dojmy fin.indd 97
12.5.15 12:59 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209610
a byli ve středním věku. Winstonovi nemohlo být o moc víc než jí. „Víte, pane Godfreyi…“ „Jsem Winston.“ „Tak dobrá, Winstone. Ráda vám pomůžu, jak jen to půjde.“ Intenzivně se snažila soustředit se na knihy, ale přestože se jí v hlavě líhla spousta způsobů, jimiž by Winstonovi Godfreymu ráda pomohla, žádný z nich se nehodil sem do obchodu. „Hledám tuto knihu.“ Z kapsičky u košile vytáhl proužek papíru a přistrčil jí ho přes pult. Sophie ho rozbalila a četla: „,Malá kniha alegorických příběhů od reverenda Richarda Mansfielda. Vydáno v Leedsu, v roce 1796.‘ A nechcete si radši počkat, až podle toho natočí film?“ „Nepovídejte mi, že tohle je ten nejdivnější požadavek, jaký jste kdy od zákazníka slyšela,“ řekl Winston. „Jak už jsem řekla, pracuju tady teprve týden, takže vlastně ano.“ „A bude hůř: potřebuju druhé vydání.“ „Druhé vydání?“ řekla Sophie. „Přesně tak.“ „Vy sbíráte druhá vydání?“ zeptala se Sophie a přitom se mu kurážně zadívala do modrých očí. „První už mám,“ řekl Winston, aniž odvrátil pohled. „To tedy musí být fascinující četba,“ prohodila. Snažila se přitom rozhodnout, jestli má tato konverzace nějaký podtext, anebo jestli tenhle Adonis doopravdy shání nudnou knihu od jakéhosi kněze z osmnáctého století. „Můžete mi tedy pomoct?“ zeptal se Winston. „Inu, druhá vydání obskurních spisků se v katalozích moc často neobjevují, ale poptat se můžu. Nač chcete zrovna tenhle kousek?“ „Kladete všem zákazníkům tak osobní otázky?“ „Pokud jde o jednání se zákazníky, ještě jsem si nestihla vytvořit žádné návyky.“
98
První dojmy fin.indd 98
12.5.15 12:59 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209610
„No, já bych teď položil jednu osobní otázku vám, Sophie: v kolik tady dneska končíte?“ „A proč?“ „Sophie,“ opřel se o pult a znovu se jí zahleděl do očí, „myslím, že to víte, a já zase vím, že šance, že mladý muž potká v obchodě s vzácnými tisky krásnou ženu, je naprosto zanedbatelná. Musí to být osud. Takže to nejmenší, co můžeme udělat, je zajít na skleničku.“ „Žádáte mě tedy, abych si s vámi vyšla?“ pronesla Sophie nuceně klidným hlasem. „Přesně tak,“ odvětil Winston. „V tom případě budu obchod zavírat v pět.“ „Na ceduli na dveřích stojí, že máte do šesti.“ „Opravdu chcete čekat ještě o hodinu déle?“ řekla Sophie a přitom se zhrozila vlastní smělosti. „Uvidíme se v půl páté,“ řekl Winston. Zpod pultu Sophie vykutala zaprášenou kartotéku nadepsanou Objednávky a vyplnila prázdný lístek: vepsala do něj název a autora knihy, kterou Winston Godfrey shání, a také kontaktní informace. Upřímně řečeno, byl to dost zvláštní požadavek, ale na základě stovek hodin, které strávila po knihkupectvích, věděla, že není nic divného, že se zákazník pídí po nějaké staré obskurní knize. Každý holt nemá tučné bankovní konto a zálibu sbírat první vydání Jane Austenové nebo Charlese Dickense. Možná že Malou knihu alegorických příběhů napsal nějaký Winstonův předek anebo je v ní vyprávění, na které si Winston pamatuje z dětství, anebo zkrátka sbírá alegorie sepsané kněžími z osmnáctého století. Dalších několik hodin se Sophie věnovala kartotéce s objednávkami. Nějaký čas na ni očividně nikdo ani nesáhl: do odpoledne v krámku objevila několik titulů, které odpovídaly požadavkům v kartotéce, takže telefonicky zastihla tři sběratele, šťastné jak blecha, a oznámila jim, že našla knihy, které shánějí. Nadšení v jejich hlase bylo líbeznou
99
První dojmy fin.indd 99
12.5.15 12:59 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209610