Ferdinand Peroutka (Ukázka, strana 99)

čtrnáctideníku Dobrý den. S Peroutkou ho sbližovala například láska k ruské literatuře nebo k Chestertonovi; lišil se od něho svou podstatně hlubší politickou skepsí, která mu bránila, aby veřejně manifestoval vlastní postoje jako Peroutka nebo Karel Čapek. V tom smyslu byl „ještě méně schopen činu“ nežli oni, jeho deziluze jako by ho zbavovala velké části vůle k činu a životní aktivity. „Poláček nesledoval dynamiku prudce se měnícího dneška, spíše chtěl zachytit to, co je již odepsáno, co nemá šanci přežít.“ (M. Grygar: Poláčkovo pojetí literárního jazyka, in: Pátečníci a Karel Poláček, s.

188) Ve své době byla Tribuna jediným deníkem, kde na první straně mohl na pokračování vycházet seriál českožidovského publicisty Jindřicha Fleischnera o hraběti F. A. Šporkovi. Zmíněný už Ladislav Klíma, filosof brutální skepse a totálního individualismu (solipsismu), tam počátkem dvacátých let publikoval kromě úryvku ze spisu Svět jako vědomí a nic i řadu kratších próz a aforismů – a redakce tohoto outsidera, jehož text by v jakýchkoli jiných novinách bylo skoro vyloučené si představit, tlačila vpřed jako určující hlas doby: „Tento filosof, širšímu čtenářstvu téměř neznámý, náleží k nejsilnějším projevům české filosofie.“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209601

Kulturní referáty v Tribuně běžně začínaly na první straně. Zahraniční a vojenskou rubriku měl na starosti vojenský historik Vilém Julius Hauner, který později proslul brilantními vojenskopolitickými analýzami také v Peroutkově Přítomnosti – nebyl sice tak známý ani charismatický jako jeho pozdější kolega v oboru Stanislav Yester (Emanuel Moravec), jeho texty zato vynikaly větší objektivitou.

Spisovatel František Langer v Tribuně vzpomínal na československé legie. O zahraniční politice referoval začínající diplomat Hubert Masařík.

Své vynikající analýzy vývoje v SSSR začal pro Tribunu psát diplomat a novinář J. E. Šrom, z něhož Peroutka později, když se Šrom stal tajemníkem na československém vyslanectví v Moskvě, učinil hlavního zpravodaje z této země v Přítomnosti.

V Tribuně běžně vycházely úryvky z esejů Paula Valéryho, Georgese Duhamela, politické úvahy Charlese Péguyho a dalších světových autorů, jejichž přítomnost v jakémkoli jiném českém deníku byla v té době nemyslitelná. Své literární analýzy tam zprvu rád, a po propuknutí polemik s Peroutkou stále více nerad tiskl F. X. Šalda. Často se objevovaly texty německých autorů z Čech: Fráňa Šrámek v roce 1919 přeložil text hry Franze Werfela Návštěva z podsvětí, Otokar Fischer a J. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209601

Tkadlec zprostředkovali Rilkovy básně, Jarmila Haasová tiskla na pokračování překlad Colbertovy cesty od „Heřmana“ (Hermanna) Ungara.

Básník a překladatel Rudolf Illový vzpomínal na Liliencronův pobyt v Praze. Když slavil (nekulaté) výročí českoněmecký spisovatel a sociální myslitel Josef Popper-Lynkeus, referovala o tom Tribuna na první straně… Své povídky-fejetony ze Sovětského svazu, z dob, kdy tam býval „velitelem města Bugulmy“, psal pro Tribunu Jaroslav Hašek (což mu nebránilo publikovat současně v Rudém právu).

Když se po pětileté nepřítomnosti na konci roku 1920 vrátil do Prahy a ze všeho nejdřív zavítal do kavárny Union, povšiml si ho tam Josef Kodíček: Tribuna o jeho slavném návratu přinesla zprávu ještě ve večerním vydání 20. prosince a potom už následoval jeden Haškův příspěvek za druhým.

Ještě častěji než on tam v téže době humoristickými povídkami přispívala jeho první žena Jarmila Hašková. Marie Pujmanová-Hennerová kromě toho, že v Tribuně recenzovala české i německé literární novinky (jako první v Čechách například psala o Ungarově románu Zmrzačení), tiskla i úryvky z Románu školní třídy. „Svět Tribuny“ však netvořili jenom její redaktoři a přispěvatelé, ale také někteří lidé, pohybující se Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209601