„Myslíte, že je to zase jen jeden?“ zeptal se Oskar. „Já nevím, ale měli bychom jít dál, jinak se tu budeme furt jenom motat,“ usoudil Leoš. „Takže říkáš zkusit to a buď to vyjde, nebo ne?“ „Jo, už chci z toho zasranýho lesa ven.“ „Já se bojím, kluci. A bolí mě hrozně to rameno,“ sténala Lenka. Domluvili se, že první půjde Oskar jako návnada a Leoš s Lenkou potichu několik kroků za ním. „Seš to ty, teď tě poznávám!“ zakřičel nadšeně tramp Puchejř, když se před ním ve svitu louče Oskar objevil. „A dostanu tě! Zářez bude můj!“ „Ty drž hubu, nejsi ani přijatej do osady, tak si tu netahej triko,“ řekl klidně Oskar. „Ty paďoure, za to můžeš ty a ti tvoji kumpáni! Zkazili jste mi přijímání, za to tě zabiju!“ ječel Puchejř. „Tak pojď, ty svině!“ pobídl ho Oskar a vytáhl Vlčiakův nůž. Tramp se jen zasmál: „Tímhle mě chceš zastrašit? Co si myslíš? Co říkáš na tohle?“ A tasil z pochvy zálesácký nůž, zhruba dvakrát větší, než třímal Oskar. „Měl bys vědět, že každý správný tramp má vždy u sebe nůž a sušenou březovou kůru!“ zvolal a vzápětí spadl na zem pod silnou ranou smrčkem do zátylku. „Sakra, zlomil jsem to o něj,“ zaklel Leoš. „Ty vole, už jsem se bál, že na mě skočí,“ oddechoval Oskar. „Žije?“ chtěla vědět Lenka. „Nic necejtim,“ konstatoval Leoš s prstem na Puchejřově krkavici. „Na co že měl tu březovou kůru?“ zajímalo ji. „Nevim, asi si jí louhoval na hemeroidy,“ uvažoval Oskar. Puchejřův nůž si vzal Leoš a pokračovali dál. Po překonání stejné rokliny, u které se před pár hodinami rozešli, se zkusili vydat mírně vpravo. Bylo to proto, aby znovu neskončili někde poblíž osady. Lenka byla totiž přesvědčená, že posledně běželi za roklinou mírně vlevo, ačkoli Leoš by přísahal, že běželi rovně. „Stát!“ ozvalo se odněkud. Trojice se instinktivně zastavila, ale vidět nebylo nikoho. Ze tmy se vynořil boviják s ostrou čepelí a 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209568