Gilles Legardinier
pravidlo podléhající nejpřísnějšímu utajení se navíc neuplatňuje jen u párů, které spolu žijí, ale v jakémkoli vztahu mezi muži a ženami. Podívejte na Deblaise. Když jsem mu užitečná, jsem milá a hodná, ale při prvním náznaku odporu nebo zdravého sebevědomí mi hned začne vyhrožovat. Ale tu tabulku ze mě šéfíček jen tak rychle nevyrazí. Okolo mé kanceláře proběhne Emilie. Vystřelím ze židle a vzápětí jsem jí v patách. „Emilie, kam to letíš? Musím s tebou nutně mluvit!“ „Deblais si mě nechal zavolat. Přijdu pak. Pa!“ Ani nezpomalila. Zůstanu tak trochu ztracená stát uprostřed chodby, načež ke mně přijde Jordana, asistentka z oddělení logistiky. „Dozvěděla jsem se, co se ti přihodilo. Je mi to moc líto.“ O čem to mluví?! A vůbec se mi ta její chladná laskavost nelíbí, syčí na mě jako had. Přijde ještě blíž a zašeptá mi do ucha: „Vzpomínáš si, jak jsme spolu vloni vedly rozhovor o lásce?“ „Ani ne,“ odtáhnu se. „Tvrdila jsi tehdy, že skutečně existuje a že to je nejušlechtilejší lidský cit. Já říkala, že je to jen iluze. Past, kterou kladou, aby nás zotročili. Taky jsem ti říkala, že musíme muže využívat stejně jako oni nás. Je to zápas, ve kterém vyhrává ten, kdo má nad druhým navrch.“ „Přiznám se, že nevím, kam tím míříš.“ „Když se ti teď stalo tohle, možná už jsi konečně pochopila… Nebyli jste manželé, tak můžeš mít aspoň radost z toho, že jste ušetřili za advokáta…“ „Kdo ti vyprávěl o mém soukromém životě?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209549