Wallander se vrátil k sobě. Do recepce začaly přicházet květiny. Ebba vypadala uplakaně. Wallander nic neříkal. Prošel kolem, jak nejrychleji dokázal. Tisková konference začala v jedenáct hodin. Následně si Wallander pomyslel, že ji Lisa Holgerssonová dobře zvládla a působila při ní důstojně. Však jí také řekl, že by to nikdo neudělal líp. Převlékla se do uniformy a mluvila velmi jasně a věcně. Na stole před ní stály dvě vázy s růžemi. Přistoupila rovnou k věci a tentokrát se jí hlas nechvěl. Vážený kolega, kriminální inspektor Karl Evert Svedberg, byl zavražděn ve svém bytě. Čas a motiv zatím nebyly stanoveny, ale mnoho věcí naznačuje, že Svedberg narazil na ozbrojeného zloděje. Přesto v tuto chvíli policie nemá žádnou jistou stopu, kterou by mohla sledovat. Potom dlouze hovořila o Svedbergově policejní kariéře a o jeho osobnosti. Wallander poslouchal a pomyslel si, že její popis sedí velmi přesně. Aniž by se uchylovala k nadbytečným slovům. Otázek padlo málo. Většinu z nich zodpověděl Wallander. Nyberg popsal vražednou zbraň, brokovnici značky Lambert Baron. Za půl hodiny bylo po všem. Lisa Holgerssonová poskytla rozhovor deníku Sydnytt, zatímco Wallander pohovořil s několika novináři z večerníků. Když po něm ale chtěli, aby zapózoval před domem na Lilla Norregatan, rezolutně a se špatně skrývanou zuřivostí odmítl. Ve dvanáct hodin pozvala Lisa Holgerssonová členy nejužšího vyšetřovacího týmu na lehký oběd k sobě domů. Wallander i Holgerssonová vyprávěli o událostech, které se Svedbergem prožili. Wallander také přímo od Svedberga znal důvod toho, proč se vůbec stal policistou. „Bál se tmy,“ oznámil Wallander. „Sám mi to říkal. Strach ze tmy ho provázel od raného dětství a on ho nikdy nepochopil ani ho nedokázal překonat. Stal se policajtem, protože věřil, že takhle ty svoje obavy porazí. Ale strach ze tmy nikdy nepřekonal.“
98
o krok pozadu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209097
Na stanici se vrátili o půl druhé. Wallander jel s Martinssonem. „Mluvila hezky,“ poznamenal Martinsson. „Lisa je dobrá šéfová,“ odpověděl Wallander. „Ale to už nejspíš dávno víš.“ Martinsson nereagoval. Wallander si na něco vzpomněl. „Našel jsi to audi?“ „Obyvatelé mají soukromé parkoviště za domem. Tam stálo. Prohlédl jsem ho.“ „Neležel náhodou v kufru dalekohled?“ „Byla tam jenom rezerva a holínky. A v přihrádce repelent.“ „Srpen — měsíc vos,“ pronesl Wallander pochmurně. Rozloučili se před stanicí. Wallander dostal od Nyberga, který byl rovněž na obědě u Lisy Holgerssonové, několik klíčů. Ale než se vrátí do Svedbergova bytu, zajede do Hedeskogy. Najel na obchvat a odbočil na Sjöbo. Popis cesty od Stureho Björklunda byl velmi přesný. Wallander zahnul k malé usedlosti ležící hned za obcí. Před domem se prostíral široký trávník s fontánkou uprostřed. Kolem byly na podstavcích rozmístěné rozličné sádrové sošky. Wallander ke svému údivu zjistil, že všechny znázorňují čerty s více či méně otevřenými děsivými tlamami. Krátce se zamyslel, jakou měl představu o tom, co bude mít profesor socio logie v zahradě. Ale z myšlenek ho vytrhl muž v holínkách, odřené kožené bundě a s potrhaným slaměným kloboukem na hlavě, který se objevil ve dveřích. Byl hodně vysoký a hubený. Skrze potrhaný slamák Wallander viděl, že mezi Sturem Björklundem a Svedbergem existovala jistá podobnost: oba byli téměř holohlaví. Ačkoliv se samozřejmě nemuselo nutně jednat o projev nějaké rodové dědičnosti. Na okamžik pocítil rozpaky. Profesora Björklunda si představoval úplně jinak. Byl ve tváři opálený, strniště bylo určitě několik dní staré. Může profesor kodaňské univerzity přednášet neoholený? napadlo Wallandera. Ale pravdě podobně měl za průlivem k vyřízení jiné záležitosti. Vždyť byl začátek srpna. V žádném školském zařízení ještě podzimní semestr nezačal.
99
1. díl
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209097
„Doufám, že vám to nezpůsobilo moc problémů,“ řekl Wallander. „Ta moje návštěva.“ Sture Björklund zaklonil hlavu a zeširoka se zasmál. Wallander měl pocit, že jeho smích obsahuje jistou stopu posměchu. „V Kodani znám jednu dámu, kterou každý pátek navštěvuji,“ vysvětlil Sture Björklund. „Říká se tomu milenka. Zajímají se policisté z okrsků o milenky?“ „To sotva,“ odpověděl Wallander. „Je to vynikající řešení zásadních problémů v soužití,“ pokračoval Björklund. „Pokaždé to může být naposledy. Žádná závislost, žádné noční debaty, které se lehce zvrhnou ve společné nakupování nábytku a při kterých se lidi začnou tvářit, že vztah je alternativa, kterou je potřeba brát vážně.“ Wallander si uvědomil, že ho ten muž ve slamáku se širokým úsměvem začíná dopalovat. „Vražda je rozhodně vážná věc,“ řekl. Sture Björklund přikývl. Potom si sundal polámaný klobouk, jako by měl potřebu dát najevo něco, co by snad mohla být lítost. „Pojďme dovnitř,“ vyzval ho. Dům, do něhož vstoupili, nepřipomínal nic z toho, s čím se Wallander v životě setkal. Zvenčí to bylo klasické skånské podlouhlé stavení. Ale svět, v němž se Wallander ocitl, byl naprosto nečekaný. Uvnitř nebyly žádné zdi. Celý dům tvořila jediná obrovská místnost, která sahala až nahoru ke krovům. Na několika místech stály výčnělky věžovitých tvarů s točitými schody z litiny a dřeva. V místnosti bylo minimum nábytku a zdi byly holé. Kratší, západní stěna byla přestavěná na akvárium. Sture Björklund ho zavedl k masivnímu dřevěnému stolu, u něhož stála stará kostelní lavice a dřevěná lavička. „Vždycky jsem zastával názor, že člověk má sedět na tvrdém,“ řekl Björklund. „Když sedíte nepohodlně, vyřídíte všechno za co nejkratší dobu. Ať už jde o jídlo, myšlení nebo konverzaci s policistou.“
100
o krok pozadu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS209097