„Ten kluk je trochu přecitlivělý,“ řekl Robert. „Však ono ho to přejde,“ odpověděl Hugo a nešťastně pozoroval svůj hrnek. Pochodoval tam a zpátky podél pultu a nemohl se rozhodnout, co s tou kontaminovanou věcí dělat. „Almužny brát nehodlám,“ prohlásila jsem. „Když mi platíš, pak budu pracovat.“ „Tak to se tu budou dít změny,“ prohodil Robert. „Fajn, dělej cokoliv, co je podle tebe za deset dolarů na hodinu potřeba,“ řekl Hugo. „Důvěřuju tvému úsudku. Jen si nesedej na podlahu. Jason po ní chodil bosý.“
Po dvou odpracovaných hodinách jsem se rozhodla odměnit kávou z Kafíčka. Vytáhlý mladík se zvedl od svých potetovaných kumpánů prošpikovaných piercingy, kteří jako vždycky seděli u venkovních stolků, a vešel dovnitř, abych si mohla objednat. Menu napsané křídou na tabuli jsem znala nazpaměť. Názvy nápojů za čtyři dolary byly jako vystřižené z čarodějnické knihy. „Moka Divoký kladivoun?“ zeptal se kluk. Nikdy jsem nad objednávkami nepřemýšlela. Vzdala jsem se všeho, co jsem si užívala v době, kdy jsem měla práci. Všeho, až na tohle. Ale jak dlouho bych při deseti dolarech na hodinu před zdaněním musela pracovat, abych si na takového Divokého kladivouna vydělala? „Malá káva, a nechte mi tam místo na cukr a smetanu.“ „Hned to bude,“ řekl a trochu nerozhodně se díval na pokladnu, jako když se člověk rozmýšlí, ke kterému
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208916