II. ČÁST – JAZYK JAKO ZNAKOVÝ SYSTÉM A JEHO NÁHRADY
a zvětšením štítné žlázy ze šetrnosti jako o křes anech. U nemocných se většinou vyskytoval i útlum duševní činnosti a slovo crétin nabylo významu „idiot“. V dalším výkladu se podíváme na některé typy významových změn, které rovněž souvisejí s lidskou psychikou. Půjde nám zejména o jevy, jako jsou tabu, eufemismy, zhoršování a zlepšování významu.
5.6.2 Tabuizované výrazy Tabu je původem polynéské slovo, které se do jazykovědy – a ovšem i do etnografie, sociologie, psychologie – dostalo prostřednictvím angličtiny. Jeho původní význam byl „posvátný“ a „zakázaný“ a v jazykovědě se ho užívá ve významu „zákaz užití určitého slova“. Víme, že vztah mezi slovem a věcí je velice úzký (ani ne tak z hlediska sémantické teorie jako spíše z hlediska lidské psychiky, 2.2.2) a že v každém jazykovém společenství jsou slova, která není radno vyslovovat, protože by údajně mohla označovanou věc přivolat. V takových případech se používají různé opisy, náhradní výrazy, narážky. Jde třeba o věci spjaté s pověrami, o věci posvátné nebo související s lidskými vadami. Někdy máme snahu vyhnout se např. příliš přímému označení duševních chorob, také místo slova slepý užíváme raději nevidomý a ani slovo smrt nevyslovujeme příliš otevřeně před blízkými zemřelého. Tabu se ani zdaleka netýká jen slov. Tabu jsou nejstarší nepsané zákony lidstva, které mají za úkol ochranu významných osob, jako jsou náčelníci, zabezpečení obyčejných lidí proti magické síle náčelníků, ochranu před nebezpečím z dotyků mrtvol, zajištění proti narušení důležitých životních aktů, jako je narození, iniciace, sňatek, sexuální činnost, ochranu lidských bytostí před hněvem bohů a démonů atd. Sigmund Freud v knize Totem a tabu (1912/1997) věnuje pozornost nejrůznějším druhům tabu u přírodních národů a snaží se je srovnávat s příznaky nutkavé neurózy, se kterými se setkával u svých pacientů. Ve své knize rozebral především tabu vztahující se k zacházení s nepřáteli, dále zákazy postihující náčelníky a tzv. tabu mrtvých. Zastavme se u posledního. Mrtví jsou mocnými vládci a jsou u přírodních kmenů považováni za nepřátele. Tabu se projevuje především v následcích dotyku mrtvého a v chování k truchlícím pozůstalým. Například u Maorů byl každý, kdo se dotkl mrtvoly nebo se účastnil pohřbu, považován za nečistého a vyloučen ze styku s bližními. Nesměl vstoupit do žádného domu, přiblížit se k žádné osobě, protože by ji mohl nakazit. Nesměl se dotýkat rukama potravy, protože jeho ruce byly nečisté. Jídlo mu bylo kladeno na zem a musel je nabírat pouze rty a zuby s rukama za zády. Po skončení doby odloučení se mrtvolou znečištěný mohl opět vrátit mezi své druhy, ale muselo být rozbito veškeré nádobí, které v nebezpečné době používal, a zahozeno veškeré šatstvo, které nosil. Tabu mrtvých je běžné u různých národů v Polynésii, Melanésii a části Afriky. U kmene Šusvapů v Britské Kolumbii musí žít vdovy a vdovci po dobu
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208805