Nezkrotní
mu psu než koni. Zaťal zuby do Danova týla, nebo snad jen do košile? Odtrhl jej od vlka a škubnutím hlavy ho vyhodil do výše. „Strašné,“ zabručel Buck pro sebe. Přitom se zachvěl a následně se zahanbeně usmál. „Všichni tři pohromadě!“ zamumlal opět a přistoupil blíž k plotu, aby je pozoroval. Jakmile kůň uchvátil Dana, vlk vyskočil a vyřítil se na něho. S kočičí obratností dopadl Dan na zem, vyhnul se útoku vlka i koně a naopak sám se vrhl na hřebce. Ten se vzepjal, sklopil uši dozadu, vycenil zuby a strašidelně zakoulel očima. Jak se Dan přiblížil, zaútočil na něj hřebec kopyty, ale o vlas ho minul. A Dan, který se míhal jak bludička, se přitočil k levému boku zvířete a vyhoupl se mu na hřbet. Ve stejném okamžiku skočil vlk s vyceněnými tesáky na jezdce. Dan se ale sehnul až k lesklému hřbetu koně a vlk jej minul, aniž by mu ublížil. Po tomto nezdaru už divoký pes do hry nezasáhl. Jen se postavil stranou a sledoval dál zápas s očima, podlitýma krví. Hřebec vložil do souboje s mužem veškerou svou energii. Nikdy v životě neviděl Buck tak divoké skoky. Vraník se pohyboval s hbitostí hada. Vyskakoval vysoko do vzduchu, a vzápětí dopadal s napjatýma nohama na zem. Válel se po zemi se snahou rozdrtit jezdce a hned nato vyskočil jako list hnaný vichřicí. A rozdivočelý jezdec popleskával hřebcovu šíji, jakoby ho chtěl povzbudit k ještě většímu výkonu a patami ho kopal do slabin. Vlasy mu divoce vlály ve větru a tvář se mu zčervenala. Jeho oči odrážely radost plavce, který byl dlouho připoutaný k pevnině a nyní se konečně vyšplhá na nejvyšší stožár a s rozkoší vdechuje slaný mořský vítr. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208723