jako Basilovi, jak zjistila, když jim kněz svazoval ruce. A když ji políbil - již ne jen náznakem na tvář, ale na ústa byla skutečně ráda, že ji objímá, jinak by se na nohou neudržela. Jímala ji závrať a nezvyklé vzrušení, ještě nikdy nebyla tolik vzrušená. Byla si jistá, že nyní už je její otec odloučit nemůže. Nyní byli manžely doopravdy a nikdo nemá právo chtít je rozdělit, ani kdyby si myslel, že smí. Nepochybně se o to její otec pokusí, ale Anastázie byla rozhodnuta se nedat, nic ji nemůže donutit Basila se vzdát. Když bylo vše vyřízeno, chystali se všichni k odjezdu. „Jedete navštívit mého otce?“ obrátila se Anastázie na pana Dřívockého. „Pokud ano, mohu vás o něco požádat, pane?“ „Samozřejmě, krásná paní, žádejte, čeho vám libo,“ odpověděl oslovený s úsměvem. „Mohl byste mu, prosím, odevzdat koně a vyřídit, že jsem se rozhodla nevrátit se?“ „Rád to pro vás udělám, ale nemyslíte, že by bylo lepší, kdybyste mu své rozhodnutí sdělila osobně?“ „Možná ano, ale obávám se, že bych se pak už nemohla vrátit, znám tatínka dobře a vím, že toto bude chtít změnit.“ „To jistě bude, ale časem se určitě smíří s vaší volbou, je-li váš manžel skutečně velmož.“ „Ale chudý jako kostelní myš…“ „Jak jsem slyšel od faráře, je to velmi schopný muž. Až splatí dluhy, dlouho chudým nezůstane…,“ řekl pan Pravoslav s přesvědčením a pak dodal: „Jestli budete někdy potřebovat pomoc, můžete se obrátit na mne, paní, vy i váš manžel.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208639