98
Martin Flosman: Padre a Rebe
František Petružela (druhý zleva) jako vojín 1. pěšího praporu v táboře v Cholmondeley, léto 1940. Dobový popisek zní „náš stan č. 5.“ (ČKA)
– 28. května uzavřeli Italové hranice s Francií. Z Paříže jsme už také vlastně prchali a Agde byla vlastně jen zastávkou na našem útěku. Prozatímně jsme byli umístěni v Cholmondeley Parku. Probouzení ve vojenském táboře má v sobě něco zvláštního, zvláště, je-li to stanový tábor. Lze je přirovnat k probouzení včel v úlu. Probudili jsme se za mlhavého rána. Říká se »mlhavá Anglie.« Jenže zde to není mlha jako u nás. Jsou to kusy mlhy, asi jako když se na horách válí mraky, hned husté, hned zas řídké. Jen zřídkakdy je pravá, hustá, neproniknutelná mlha, která má v Londýně žlutou barvu, jež je horší než největší tma. Za tmy člověk v Londýně nezbloudí, v mlze se to však často stane. Hned po snídani jsme se pustili do stavění stanů. Stanů rychle všude přibývalo a brzy zde stál na velké louce stanový tábor se skupinami stanů po obou stranách cesty, která přetínala louku a vedla k zámku (Cholmondeley Castle), který stál asi míli cesty od tábor na malé vyvýšenině. Stany byly jednak malé, pro šest vojáků (nebo dva důstojníky), jednak velké, které sloužily k zvláštním účelům (skladiště apod.).“ 132 132
P. MATĚJKA, O vojenské duchovní službě v západní armádě 3. In: Z dějin
Padre a Rebe_tisk.indd 98
15. 6. 2015 16:22:50 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208638
František Petružela
99
Nadbytek důstojníků způsobil, že všechny duchovní, kteří se dostali se zahraniční armádou na Britské ostrovy, nebylo možné umístit na systemizovaná důstojnická místa vojenských duchovních. Petružela sloužil u prvního pěšího praporu jako prostý řadový vojín. Krátce vypomáhal také u francouzských vojáků v Eaton Hall Castle, kteří neměli mezi sebou svého kněze.133 Dne 26. července 1940 obdržel od anglického armádního ordináře biskupa Jamese Deye jurisdikci ke konání duchovních úkonů.134 K 30. září 1940 byl povýšen na podporučíka duchovní služby po dobu válečné potřeby.135 „Tábor byl rozdělen podle praporů a útvarů. Bývalá divize se scvrkla na brigádu. Z 10 000 pěšáků nás přijelo do Anglie asi 3000, protože mnoho Slováků zůstalo ve Francii, kde měli své rodiny. Náš útvar, u kterého jsme dosud byli společně s o. Basilem, totiž divizní zdravotní rota, byl rozpuštěn. Já jsem odešel k prvnímu polnímu praporu sloužit jako prostý kmán se zbraní. O. Basil odešel na ošetřovnu druhého polního praporu. Tím okamžikem se naše cesty začaly rozcházet, zvláště pak později, když odešel jako vojenský duchovní k letectvu, k naší 311. bombardovací letce. Nastal normální vojenský táborový život. A já jsem musel prodělat základní vojenský výcvik, protože jsem dosud nebyl v armádě. Dosti brzy jsme dostali anglickou vojenskou výstroj a výzbroj. Když jsme shodili ze sebe francouzské hadry a oblékli se do anglické výstroje, cítili jsme se opět lidmi. I ten oděv má vliv na morálku vojáka. A pak výzbroj. Vezmu-li v úvahu, že Angličané téměř všechnu výzbroj nechali u Dunkerque, dostali jsme zbraně velmi brzy, a to nejen pušky, ale i kulomety tzv. Brenguns, odvozené od Brno-guns, jelikož byl vyráběn podle posledního vzoru našich kulometů, vyráběných v Brněnské zbrojovce. A časem docházely ostatní zbraně a potřebné vozy. Když jsme po několika měsících odjížděli na nové místo, do zimních táborů, byla to již opravdu brigáda. Českomoravské provincie 11 (2004). 133 Srov. Archiv autora, Hugo VANÍČEK, Vzpomínky, s. 40. 134 Srov. O. PEJS, Vojenští duchovní v čs. armádě ve Velké Británii (1940–1943). In: Vojenská história 3 (2003), s. 38. 135 Srov. VHA Praha, sbírka kvalifikačních listin, František Petružela.
Padre a Rebe_tisk.indd 99
15. 6. 2015 16:22:50 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208638
100
Martin Flosman: Padre a Rebe
Večer po zaměstnání se vojáci scházeli do skupin a tvořili různé kroužky podle krajů, podle zájmů, nebo podle toho, kde se seznámili. Tak vznikl »Slovácký krůžek,« který propagoval »piesničky« z Mor. Slovácka. Mnohé byly později i nahrány na desky v Londýně a »krůžek« dělal i zájezdy a propagoval náš národní zpěv mezi Angličany. Dále »obec Hanácká,« která měla svého starostu (byl to bývalý přerovský starosta), Chachři, Španěláci (kteří přišli ze Španělska), tolenzházníci (kteří při přechodu Maďarskem byli zavřeni ve věznici Tolenzház), obec Sokolská aj. Všude bylo plno zpěvu, jedna skupina se snažila »přetrumfnout« druhou, všude plno hovoru a smíchu. Jinde byly tiché skupiny, které ležely v trávě a napjatě poslouchaly Prahu. Jinde opět cvičili Sokoli, tam zase skupina vojáků hrála anglickou hru šipky, při níž se šipky hází do dřevěného kotouče rozděleného na očíslovaná pole, jiní tam zase hráli kopanou. Tak to bylo každý večer. Teprve s večerkou utichal život v táboře. Tehdy se vracely skupinky jiných vojáků, kteří chodili do okolních vesnických hospod »navazovat styky« s Angličany. Někdy toho měli ovšem tolik »navázáno,« že se jim pletly nohy i jazyk (anglické pivo je mnohem silnější než bylo naše před válkou). My, katolíci, jsme měli též svoji skupinu. Scházeli jsme se ve velkém stanu, ve kterém jsme my kněží mívali ráno mši svatou. Scházeli jsme se nejen k různým pobožnostem, ale abychom si poslechli rádio, nebo přednášky, nebo prostě abychom si popovídali a podebatovali. Bývalo tam někdy večer až na 70 vojáků. V oddělené části tohoto stanu bydleli por. B. Boček a ppor. H. Vaníček – jezuité. O. Anselm, který tam s nimi bydlel, se mezi nimi necítil moc dobře.“ 136 Teprve 4. prosince 1940 nastoupil Petružela na systemizované místo jako řádný duchovní u Náhradního tělesa v Leamington s pověřením evidence ztrát u evidenční skupiny, kde nahradil P. Václava Špačka. Vedl matriku všech vojenských osob v zahraničí, byl členem komise určené k likvidaci pozůstalostí po zemřelých a padlých příslušnících čs. zahraniční armády a mezi jeho povinnosti patřila i evidence vojenských 136 P. MATĚJKA, O vojenské duchovní službě v západní armádě 3. In: Z dějin Českomoravské provincie 11 (2004).
Padre a Rebe_tisk.indd 100
15. 6. 2015 16:22:50 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208638