KAPITOLA ČTYŘI Ke vzpouře došlo onoho osudného rána, když jsme se dívali k východu do husté mlhy, která nás sužovala po deset dní, a uviděli na oblaky zahaleném obzoru rychle stoupající bezpočet draků. Byli neuvěřitelně velicí, hlavy drželi nad sluncem a složenými křídly sahali dolů k zemi, kam vrhali stín, který by dokázal pohltit celou Drene. To bylo příliš, příliš děsivé dokonce i pro zkušenější vojáky z našeho oddílu, protože na nás upírali tmavé oči a jejich cizí pohled nám vysával krev ze srdcí i samotné železo z našich mečů a oštěpů. Pomyšlení, že máme vstoupit do těch stínů, by otřáslo i šampionem První říše. Nedokázali jsme čelit takové výzvě, a i když jsem vyjádřil svůj hněv a zklamání, byl to pouze smělý požadavek, jaký by vznesl velitel každé expedice, a také jsem neměl v úmyslu od svých lidí požadovat odvahu, jež mně samému scházela. Smělost je nebezpečná věc, pokud člověk neuspěje tam, kde by jiný selhal. A tak jsem ukončil své pohoršení, možná trochu snadno, ale nikdo si toho nevšiml, všem se ulevilo, když jsme zrušili tábor, naložili soumary a obrátili se k západu. Čtyři dny v Divočině Thrydis Addanikt
yhnanství zabilo většinu obětí, když byl svět drsný a přežití nebylo možné vykoupit penízem spolupráce. Mezi kmeny neexistoval horší trest, aF to byli Oulané, D’rhasilhaniové
V
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208518