jim to umožnit. Přestože se může stát, že pláčou, jsou smutné a tato nálada ještě nějakou dobu přetrvává. U starších dětí vedoucí brání tomu, aby si mobily braly s sebou. Důvod je snad spíš obava ze ztráty a poškození než z toho, že budou mluvit s rodiči. Pokud dítě má s sebou mobil, měli by rodiče posílat esemesky. Někdy je ovšem stesk až nepřekonatelný a děti na něj reagují různě. Některé utíkají do nemoci, jiné jsou velmi lítostivé, snaží se neustále telefonovat, píšou zoufalé dopisy, vynucují si odjezd domů, můžeme se setkat i s bouřlivou, až agresivní reakcí, výjimečně jsou děti, které z tábora utíkají. Při podobných problémech stojí vedoucí i rodiče před rozhodnutím, zda trvat na dokončení pobytu, nebo nechat dítě odvézt domů. Není to jednoduché rozhodování, vždy přitom hrozí nebezpečí, že se stane chyba. Dítě neodvezeme a ono nám bude celý život vyčítat, že jsme je nechali trápit, že jsme je zradili. Nebo naopak dítě odvezeme těsně předtím, než by si zvyklo a připravíme je o pěkný zážitek. Navíc je posílíme v podvědomém přesvědčení, že námi může manipulovat. Chytří zpravidla býváme až po události. Na rozhodnutí neexistuje žádný univerzální recept. Pokud to jenom trochu jde, doporučoval bych, aby se případný odjezd z tábora uskutečnil na základě rozhodnutí rodičů (vedoucích), a ne protože podlehnou naléhání dítěte. Analogický postup lze uplatnit i v případě jiných pobytů mimo rodinu.
Chápejte, že dítěti je u vás nejlépe, a proto se mu bez vás nikam nechce. I na krátký pobyt mimo rodinu je vhodné trénovat dítě s předstihem. Investujte do důkladné přípravy pro konkrétní pobyt.
Pobyty mimo rodinu
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208484
(
Počurávání (enuréza)
Děti se velmi liší v tom, jakou rychlostí probíhá jejich vývoj. Neměli bychom podlehnout názoru, že je naše dítě jediné, které se ještě počurává, nebo že snad to je v tomto věku (a je jedno, jestli mu jsou tři, pět nebo sedm let) nenormální. V dětském období probíhají změny velmi rychle, až překotně, leckdy ve skocích. Co tedy dělat, když se dítě stále nemůže naučit chodit na nočník nebo se přes den nebo ještě častěji v noci občas počurá? Nezapomeňte na to, že část toho, co dítě dokáže, je ovlivněné vaším výchovným přístupem, ale nemalá část je dána zráním nervového systému, které nemůžete příliš změnit. V prvé řadě byste neměli znervóznět. Dítě určitě i tuto dovednost zvládne. Jestli to bude o měsíc nebo o rok později, nehraje v životě dítěte vůbec žádnou roli. Výchova není ani mistrovství světa matek a dětí, ani běh na krátkou vzdálenost. Celou záležitost byste neměli dramatizovat. Je pravda, že počurávání je provozně i ekonomicky náročnější, ale ve skutečnosti nejde o nic. Pleny snad dnes nepředstavují nepřekonatelnou překážku ani v kolektivním zařízení. I díky jednorázovým plenám jsou postoje rodičů v současnosti fakticky mnohem tolerantnější. S tréninkem udržování čistoty se tak dnes začíná později, než tomu bylo v éře textilních plenek. Nevyčítejte, nekřičte a nehubujte. To by byl rozhodně velmi nešťastný způsob léčení enurézy. Strach sice někdy trochu pomáhá, ale určitě ne v tomto případě. Vychovávat kladným působením lze účinně celý život, výchova strachem působí jen někdy a navíc jen do určité doby. Chvalte za úsilí a snahu. Pokud dítě zatím nevydrží být suché neomezeně a ani si samo neřekne, dávejte najevo radost z každého 98
Počurávání (enuréza) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208484
dílčího úspěchu. Posazujte dítě na nočník ve chvíli, kdy je pravděpodobné, že se vyčurá. Nenechávejte je sedět dlouho. Nenechávejte je příliš pít před usnutím. Nerezignujte na výchovné působení. Když věcem necháte zcela volný průběh, tak dítě patrně časem „problém“ překoná samo. Přesto bych doporučoval být aktivní, a to i přes případné dočasné neúspěchy. S ostatními dětmi srovnávejte své dítě jen orientačně. Je důležité vést dítě i k tomu, aby si umělo poradit, když už se mu nepříjemná událost přihodí – to se mu bude hodit, když se taková událost stane i mnohem později. Pokud se počurává pravidelně i přes den po třetím roce a v tomto směru vůbec nereaguje na vaše výchovné úsilí, konzultujte záležitost s pediatrem. Je žádoucí vyloučit zdravotní důvody. Nezapomínejte na rozdíly mezi pohlavími – kluci mají s nácvikem této dovednosti problémy o něco častěji a déle než dívky.
(
Neznervózňujte sebe ani dítě, když společné úsilí nevede k výsledkům. Dbejte víc než běžně na pravidelný režim, bezpečí, pohodu a klid rodinného prostředí. Při pravidelném denním i nočním počurávání po třetím roce věku situaci konzultujte s lékařem.
Pohádky
Mají pro děti v dnešní době význam pohádky? Máme jim je číst? Proč o ně mají děti zájem? Naše malé děti mají pohádky stejně rády, jako jsme je měli my před léty, přestože od útlého věku jezdí na kolečkových bruslích, ovládají tablet a bez problému používají mobil. Pohádky
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208484