neuškodil. Mikael naskládal špinavé nádobí do myčky, utřel kuchyňskou linku a vynesl odpadky. Vyluxoval v obývacím pokoji, zalil kytky na okně, urovnal knihovnu a časopisy, když vtom se ozval zvonek u dveří a ještě navíc klepání, což znamenalo, že návštěvník je velmi netrpělivý. Mikael znervózněl a otevřel. Byla to Erika, promrzlá až na kost. Třásla se jako osika, a rozhodně to nebylo jen počasím, vyběhla totiž hodně nalehko, neměla dokonce ani čepici. Elegantní účes, s nímž včera přišla od kadeřníka, jí vítr rozfoukal na všechny strany a na pravé tváři se jí červenala odřenina. „Ricky,“ řekl Mikael. „Co se ti stalo?“ „Umrzla mi ta moje výstavní prdelka. Nepodařilo se mi chytit taxík.“ „A co to máš na tváři?“ „Uklouzla jsem na náledí. Asi třikrát.“ Mikael pohlédl na její vínové italské kozačky na vysokém podpatku. „Máš ideální boty do sněhu.“ „Jo, naprosto ideální! A taky jsem si ráno nevzala dlouhý kalhotky s nohavičkama. Fakt super!“ „Tak pojď dál, já tě zahřeju.“ Erika mu padla do náručí a třásla se stále silněji. Mikael ji pevně objal. „Omlouvám se,“ řekla Erika. „Za co?“ „Za všechno. Za Serner. Byla jsem husa.“ „Nepřeháněj, Ricky.“ Mikael jí vytřepal z vlasů sněhové vločky, otřel jí čelo a něžně ji pohladil po tváři. „Ne, ne, musím ti to všechno povědět.“ „Ale napřed se svlíkneš a vlezeš si do napuštěné vany. Dáš si trochu červenýho?“ Víno Erika neodmítla a pak dlouho ležela v teplé lázni a dala si ještě tři skleničky navrch. Mikael se usadil vedle ní na záchodovou mísu a naslouchal jejímu vyprávění. Přese všechny znepo98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208479
kojivé novinky bylo v jejich rozhovoru cosi uklidňujícího, jako by se jim podařilo zbořit zeď, která mezi nimi v poslední době vyrostla. „Vím, žes mě už od začátku pokládal za naivní káču,“ spustila Erika. „Ne, nemusíš mi to vyvracet, znám tě jako svoje boty. Ale pochop, že jsme s Christerem a Malin neviděli jiné řešení. Právě jsme přijali Emila a Sofii a byli jsme na to pyšní. Lepší reportéry bychom jen tak nesehnali, že jo? Byla to pro nás velice prestižní záležitost, znamenalo to, že jsme na vzestupu, a kladné ohlasy v Resumé a Dagens Media příjemně rozvířily vody. Upřímně řečeno, bylo to jako za starých dobrých časů a já jsem Sofii a Emilovi slíbila stabilní pracovní zázemí, finanční nezávislost a prostředky na úžasné investigativní reportáže, protože jsem byla přesvědčená, že nám kryje záda Harriet Vangerová. Pochop, opravdu jsem tomu věřila. Ale pak…“ „Pak jsi spadla z nebe na zem.“ „Přesně tak, a nešlo jen o krizi Milénia a odliv inzerentů. Přispěla k tomu i ta mizerie v koncernu Vanger, vlastně ani nevím, jestli vůbec tušíš, jaké pozdvižení tehdy vypuklo, někdy mám pocit, že to byl hotový palácový převrat. Všechna ta pakáž, ať už mužského, nebo ženského pohlaví — určitě víš líp než kdokoli jiný, koho mám na mysli —, všichni ti zapšklí rasisti a milovníci starých pořádků se spikli proti Harriet a vrazili jí kudlu do zad. Prohlásila tehdy, že je zničená. Naprosto vyřízená. Určitě to způsobily její pokusy o modernizaci koncernu, a ještě k tomu přijala na vedoucí pozici Davida Goldmana, syna rabína Viktora Goldmana. Svým dílem jsme k tomu přispěli i my — Andrej zrovna napsal reportáž o žebrácích ve Stockholmu, což byl jeho nejlepší dosavadní výkon, a všude možně z ní citovali, dokonce i v zahraničí. Jenže majitelé koncernu ji…“ „… označili za levičáckej doják.“ „Mnohem hůř, Mikaeli, označili ji za propagandu líných nemakačenků, kterým se nechce pracovat.“ „To že řekli?“ „Něco v tom smyslu, ale tipla bych si, že ani ta reportáž neměla nějaký zásadní význam. Byla to jen záminka, jak pod námi 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208479
podříznout větev. Chtěli udělat tečku za vším, k čemu se Henrik s Harriet zavázali, a podkopat Harrietino postavení v koncernu.“ „Hajzlové.“ „To bych řekla, krucinál, ale neměli jsme na výběr. Moc dobře si na ty dny pamatuju. Měla jsem pocit, že ztrácím pevnou půdu pod nohama, a dnes moc dobře vím, že kdybychom se drželi tvých témat, tak by nás nedostali.“ „Stejně jsem nic chytrýho nevymyslel.“ „Ale snažil ses, Mikaeli, opravdu ses snažil. Jenže já jsem si ne uvědomila, že právě tehdy — když jsme byli prakticky na dně — mi zavolal Ove Levin.“ „Zřejmě mu někdo dal tip, takže volal najisto.“ „Určitě, a nemusím ti říkat, že i já jsem ze začátku byla dost skeptická. Serner mi připadal jako naprostá bulvární sračka. Jenže Ove do mě pořád hučel a zval mě do té své nové vily v Cannes.“ „Cože?“ „Jo, promiň, ani tohle jsem ti neřekla. Myslela jsem, že si ze mě dělá blázny. Ale stejně jsem měla v plánu jet na filmový festival, abych napsala portrét té íránské režisérky, co natočila dokument o devatenáctileté ukamenované dívce Saře, a napadlo mě, že by neškodilo, kdybychom díky Serneru trochu ušetřili na cestovních výlohách. Ale každopádně jsem tehdy s Ovem prožvanila celou noc. Nadouval se jako krocan a neustále opakoval ty lákavý nabídky ke koupi, až jsem ho nakonec začala brát vážně, a víš proč?“ „Protože báječně šoustá.“ „Haha, to asi sotva, spíš kvůli tomu, že vůči tobě má dost zvláštní vztah.“ „To jako že by chtěl šoustat se mnou?“ „Bezmezně tě obdivuje.“ „Houby.“ „Ne, Mikaeli, v tom se pleteš. Ove miluje moc, peníze a ten svůj barák v Cannes, ale ohromně ho žere, že nemá takovou prestiž jako ty. V tomhle ohledu to máte přesně naopak: on nemá nic, ty všechno. Ve skrytu duše ti závidí a pochopitelně mi proletělo hlavou, že taková zášť může být hodně nebezpečná. Sám dobře chápeš, že v celé té mediální štvanici šlo hlavně o tohle. Tvoje ne100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208479