neuškodil. Mikael naskládal špinavé nádobí do myčky, utřel kuchyňskou linku a vynesl odpadky. Vyluxoval v obývacím pokoji, zalil kytky na okně, urovnal knihovnu a časopisy, když vtom se ozval zvonek u dveří a ještě navíc klepání, což znamenalo, že návštěvník je velmi netrpělivý. Mikael znervózněl a otevřel. Byla to Erika, promrzlá až na kost. Třásla se jako osika, a rozhodně to nebylo jen počasím, vyběhla totiž hodně nalehko, neměla dokonce ani čepici. Elegantní účes, s nímž včera přišla od kadeřníka, jí vítr rozfoukal na všechny strany a na pravé tváři se jí červenala odřenina. „Ricky,“ řekl Mikael. „Co se ti stalo?“ „Umrzla mi ta moje výstavní prdelka. Nepodařilo se mi chytit taxík.“ „A co to máš na tváři?“ „Uklouzla jsem na náledí. Asi třikrát.“ Mikael pohlédl na její vínové italské kozačky na vysokém podpatku. „Máš ideální boty do sněhu.“ „Jo, naprosto ideální! A taky jsem si ráno nevzala dlouhý kalhotky s nohavičkama. Fakt super!“ „Tak pojď dál, já tě zahřeju.“ Erika mu padla do náručí a třásla se stále silněji. Mikael ji pevně objal. „Omlouvám se,“ řekla Erika. „Za co?“ „Za všechno. Za Serner. Byla jsem husa.“ „Nepřeháněj, Ricky.“ Mikael jí vytřepal z vlasů sněhové vločky, otřel jí čelo a něžně ji pohladil po tváři. „Ne, ne, musím ti to všechno povědět.“ „Ale napřed se svlíkneš a vlezeš si do napuštěné vany. Dáš si trochu červenýho?“ Víno Erika neodmítla a pak dlouho ležela v teplé lázni a dala si ještě tři skleničky navrch. Mikael se usadil vedle ní na záchodovou mísu a naslouchal jejímu vyprávění. Přese všechny znepo98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208479