„Já jsem byla divná?“ „Hm.“ „Musím do kuchyně,“ řekla a zašla do domu, vrátila se se dvěma porcemi. „Konečně, už jsem se na to těšil.“ „Dobrou chuť,“ řekla a dala se do jídla. „Příště uvařím já,“ poznamenal a Sibylle se zakuckala. Vstal, bouchl ji dvakrát do zad, pak jí podal sklenici se šťávou. „Ty si vážně sám vaříš?“ zeptala se, když se napila. „Jen málokdy, nemá to smysl, když jsem sám. Doma taky nevařím často, vlastně jenom když mám návštěvu. Jo, a našla jsi přece můj lístek.“ „Lístek?“ „No tak, stejně nemáš co dělat.“ „Cože? Jak to můžeš vědět?“ „Protože už máš všecko hotovo,“ odpověděl a podíval se na stojan s prádlem. „Možná mám v plánu ještě něco dalšího.“ „Škoda, že nemůžeš, tak někdy jindy,“ řekl a vyprávěl, jak jel na skútru do Sassa a do Seborgy. Potom vzal talíře do kuchyně a chystal se, že je umyje. Hodný, řekla Sibylle, když přišla za ním. „Tady je ten můj lístek,“ řekl, vzal ho a vyhodil do koše na odpadky. „Takže za půl hodiny u mého auta?“ zeptala se. „Můžeme jít rovnou spolu, já už mám plavky na sobě.“ „Ručník nepotřebuješ?“ „Ne.“ „Já se jen rychle převléknu,“ řekla a odešla nahoru do ložnice. Oblékla si plavky a podívala se do skříně, nervózně přejela prsty po několika šatech, nakonec si vzala červené s bílým vzorkem, oblékla si je a podívala se do zrcadla. Začal hrát Paganini a Sibylle si rozpustila vlasy. „Posloucháš ráda klasiku, jak vidím,“ řekl, pohodlně uvelebený na pohovce, když hudbu vypnula. „Někdy,“ řekla a všimla si, jak přejel pohledem po jejích šatech. „Já taky, ale tuhle nahrávku neznám.“ „Pojedeme? Nebo chceš radši poslouchat muziku?“ „Muziku můžeme poslouchat i v autě,“ řekl a zvedl se z pohovky. Zamkla domovní dveře, podívala se na hodinky a řekla, že už je
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208411