Smrt přichází ve znamení zvěrokruhu (Ukázka, strana 99)

Nikol se rozběhla do své ložnice, práskla za sebou dveřmi, padla na postel a hlasitě se rozbrečela. „Karle,“ vložila se do toho Linda, která si před momentem přejela rty rudou rtěnkou, „proč na ni tak křičíš? Ta holka za nic nemůže, a nemůže ani za to, že je její matka takový nevyrovnaný poděs. Chtěl jsi ji tady mít, tak by ses k ní měl teď chovat trochu laskavěji.“ „To vím i bez tebe. Prostě mě to vytočilo. Prvně mě podezírá ta pitomá policajtka, a pak dokonce i vlastní děcko. Co bych z toho asi tak měl, kdybych se Niny zbavil? Akorát tak oplétačky se zákonem.“ „Karle, nechtěla jsem tě naštvat, jen mi to přišlo vůči té holce nespravedlivé. Měl bys jít za ní.“ „Jít za ní a ještě se jí snad omluvit, ne?“ „Karle, ona tě potřebuje. Potřebuje cítit, že je někdo s ní.“ Karl zasupěl, škaredě se na Lindu podíval a odkráčel za Nikol. Sedl si vedle ní na postel a pohladil ji po vlasech: „Niki, máma bude určitě v pořádku.“ „Tati, a neměli bychom ji jít hledat?“ „Hele, Niki, to necháme na policii. Oni k tomu mají prostředky, vědí jak na to a kde začít.“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208397

„Ale stejně…“ Karl se odvrátil a obrátil oči v sloup: „To bys chtěla běhat po lese a očichávat každý strom jako pes, jestli náhodou nezachytíš máminu stopu?“ „Nóóó, to asi né,“ usmála se a otřela si slzy hřbetem ruky.

19.

Fred navedl vrtulník na přistání - ten dosedl na kovové ližiny - a ještě než se stačily listy rotoru úplně zastavit, pilot vyskočil z kokpitu. Pozdravil se s Fredem a přejel očima Karin. „To je Thomas Sehr a tohle moje kolegyně Karin Mayerová,“ představil je navzájem.

Usmáli se na sebe a potřásli si rukama. „Tak koho budeme hledat?“ spustil Thomas a díval se na Karin. „Moji parťačku Ninu Ludwigovou.“ „Ludwigová… jo, to je ta bloncka s těma zašmodrchanejma vlasama tady někde vzadu,“ a oběma rukama naznačil v zátylku jakýsi neidentifikovatelný pohyb. „Ano, to je přesně ona - ta s tím banánkem,“ usmála se na něho.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208397

Thomas otevřel dveře kabiny, ustoupil stranou a prohlásil: „Tak jdeme na to, dámo, dokud nám počasí aspoň trochu přeje. Jakmile začne padat mlha, budeme to muset obrátit.“ Počkal až se Karin vyškrábe na sedačku, zavřel dvířka, oběhl vrtulník a vyhoupl se do svého sedadla. Spustil motor - vrtule nabírala rychle na obrátkách - stroj se začal otřásat. Pilot podal Karin sluchátka a naznačil jí, aby si zapnula bezpečnostní pás. Pak si oba muži gestem zdvižených palců popřáli hodně štěstí. Fred sedl do auta a vydal se za kolegy do laboratoře. Thomas začal zvedat mašinu do vzduchu, ohlásil se a pak přepnul vysílací kanál na vnitřní komunikaci.

Karin se zhoupnul žaludek. Měla pocit, že ona jede nahoru, a její vnitřnosti naopak padají dolů.

Thomas se na ni usmál a zeptal se: „Tys ještě nikdy neseděla ve vrtulníku, co?“ Zhluboka se nadechla a odpověděla: „Jak jsi to prosím tě poznal?“ Krátce se zasmál: „To bude dobrý, za chvíli si zvykneš a bude se ti to líbit, uvidíš,“ a jedním okem na ni mrknul.

Než otočil vrtulník a nabral směr Vlčí žleb, sledovala Fredův vzdalující se vůz. Na chvíli

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208397