k zamyšlení nad vlastní smrtí a ke zlepšení našeho života. Jednou moře vydá své mrtvé a oni předstoupí před své soudce, protože i oni musí dostat příležitost ospravedlnit své jednání. Amen. Sáhne do kapsy, vytáhne hrst plnou zeminy, kterou mu dal kapitán, a hodí ji na rakev. Z popela pocházíš. I když už svou řeč dokončil, námořníci na něj pořád zvědavě hledí. Co dál? Když posíláme někoho na odpočinek, jsme zvyklí si zazpívat, ozve se jeden z nich. Možná by magistr mohl zazpívat jednu z krásných duchovních písní dánského pastora Kinga? Vybere si „Opusť svět, šťastnou cestu“. Má silný hlas, není však žádný zkušený zpěvák. Poněkud váhavě se propracovává verši. Námořníci se přidají, hrubé hlasy zní nad mořem. Ale Ježíš je slunce, je hož paprsky pálí do Abrahámova lůna. Námořníci opatrně spustí rakev přes okraj člunu. Odstrčí ji vesly, zůstanou sedět a dívají se za ní. Morten postává opodál. Rakev se trochu naklání na bok. Ale nepotápí se. Jeden z námořníků nadává. Zatracený tesař. Až se vrátíme na loď, vyvrtám do něj pár děr. Určitě je tam málo olova, podotkne další. Měli jsme klukovi strčit do rozkroku dělovou kouli. To by sedělo. Rakev pluje po moři dál, pryč od člunu. Plují za ní, strčí do ní vesly, pokoušejí se ji potopit, ale pokaždé znovu vyskočí na hladinu a pluje dál. Nechme Jørgensena, ať si plave vlastní cestou, ozve se první námořník. Už je mu dobře, chudákovi. Když jsou zpět na lodi, strhne se mezi námořníky a tesařem hádka. Zuřivě se hádají a několikrát si vyhrožují, že se poperou. Potom se do toho vloží kapitán a mezi muži nastane klid. Morten stráví několik klidných dní vysedáváním u Roselil. Opře si čelo o její teplé břicho, ve kterém jí bohužel kvůli nakvašenému senu kručí a bublá. Morten vypije trochu mléka, ale má pocit, že chutná slaně. To není dobré znamení. Zajde za kapitánem, jestli by nebylo možné krávu přestěhovat do podpalubí, ale Valløe odmítne. 9 8 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208119
V podpalubí už máme špíny dost. Klidné počasí trvá. Námořníci jsou z toho nervózní a kapitán nevrlý. Kuchař je upoutaný na lůžko s bolením břicha, tesař se zabarikádoval v nákladovém prostoru a odmítá vyjít, dokud nebudou na pevnině. Jsou nataženy všechny plachty do poslední, ale loď se jen mírně pohupuje na vlnách a nehne se ani o píď. Třetího dne bezvětří se ze stěžně ozve křik. Muž shora zahlédl cosi na zádi. Kormidelník vytáhne dalekohled a zkoumá, o co jde. Je to Jørgensen, řekne. Kluk nás nechce opustit. Tou dobou se v nákladovém prostoru tesař snaží upít k smrti. Ozývají se odtamtud hlasitě vykřikované duchovní písně, rány láhvemi o stěny a dlouhé žalostné vytí. Morten se za ním vydá a mluví k němu přes zatarasené dveře. Snese se na něj plno nadávek, tesař huláká démonickým opilým hlasem. Morten převypráví obsah rozhovoru kapitánovi, který začne nadávat a vydá posádce příkaz vyrazit dveře a přivést zatraceného tesaře nahoru, aby mu mohl dát pár tam, kam mu je už kdysi měla dát jeho matka. Čtyři muži sejdou dolů a po chvíli tesaře přitáhnou. Vylijí na něj několik kbelíků se slanou vodou a přivážou ho ke stěžni. Tak to byl jeden problém, zabručí kapitán a zapálí si dýmku. Teď k tomu druhému. Dojde si pro svou křesadlovou pušku, nabije ji a zeptá se kormidelníka, zda je rakev s nešťastným chlapcem pořád ještě na dohled. Kormidelník ukáže směrem na záď, kde je stále vidět rakev houpající se na hladině. Kapitán přiloží pušku k rameni, zamíří a vypálí salvu. Podá pušku poddůstojníkovi, ten ji nabije a vrátí mu ji. Kapitán manévr několikrát zopakuje. Potom si od kormidelníka vezme dalekohled a minutu se rozhlíží. A tohle byl druhý, zahuhlá a vydá se do své kajuty.
† † †
Tesař, který se už vzpamatoval, ale stále je bledý, večeří se zbytkem posádky. O mrtvém se nikdo nezmíní. Kapitán oznámí, že 9 9 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208119
i přes bezvětří posledních dní se dostali na třicátý pátý poledník. Od jihozápadu postupuje nízký tlak. A mohou mu říkat křestním jménem Mads. Očekává se, že během několika dní doplují na mys, do Staten Huch. Kapitán postaví na stůl několik láhví pálenky a řekne, že jestli mají pít, tak teď, ale tesař se musí držet dál. Pijí. A Morten pije s nimi. V noci si povšimne, že na lodi je živo. Narovná se, opatrně, aby se hlavou neudeřil o strop. Ale žádný strop tam není. Zašátrá a nahmatá slámu. Potom spatří vedle stojící krávu. V opilosti se uložil k ní. Má přeležené končetiny. Vypotácí se ven a vidí napnuté plachty, nafouknuté jihozápadním vichrem. Der Frühling se naklonila a rychle pluje vpřed. Roselil se probudí a zabučí. Morten si znovu vleze k ní a konejšivě na ni mluví. Kapitán strčí hlavu dovnitř a prohlásí, že musejí zvíře rychle přesunout do podpalubí, než je voda z paluby spláchne. O dva dny později odpoledne Morten slyší z paluby křik a rychle vyběhne nahoru. Poddůstojník ukazuje do mlhy. V dálce z ní vystupuje cosi tmavého. Moře zní jinak. To je příboj, řekne poddůstojník. Morten se dlouho dívá směrem, kterým poddůstojník ukazuje. Cítí mořské řasy. Hejno racků poletuje kolem stěžňů. Vidí mořské kajky, jak se formují do špice a mizí mezi vysokými zpěněnými vlnami. Ale skoro vůbec nefouká. Stejně máme dobrou rychlost, několik uzlů, hlásí poddůstojník, a plujeme správným směrem. Silný proud je zanáší na sever. Objeví se před nimi útes a zase zmizí, trochu sněhu, pár trsů trávy. Mortena přepadne podivný smutek. Grónsko!
† † †
U mysu zuří téměř orkán a všechny poklopy na lodi musí být uzavřeny. Mortena pošlou do kajuty, protože bez dovolení se nikdo nesmí pohybovat na palubě. Je potlučený, jak s ním loď neustále pohazuje mezi přepážkou a deskami v kavalci. Když chce 10 0 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208119