K O K TAVO S T
chické tenze, jako je například zčervenání, povrchní dýchání, pocení, vlhké ruce, třesení rukou (Wirth, 1990). V současnosti pokládá Conture (2008) v rámci interpretace výsledků svého longitudinálního výzkumu postupný nárůst příznaků psychické tenze (emocionální reaktivity) u dětí s koktavostí za faktor, který je zřejmě jedním z nositelů nejvýznamnějších prediktivních informací vzhledem k další patogenezi koktavosti. Důležitost narušeného koverbálního chování potvrzují i Richels a Conture (2010), když jeho zjišťování zařazují do svého diagnostického standardu.
4.2 Nadměrná námaha Každý náš mluvní projev realizujeme s určitou námahou, vynaloženou na jeho „fyzickou“ realizaci. Míra této námahy může kolísat v závislosti na řadě činitelů, například na tématu rozhovoru (do tématu, na němž jsme mimořádně citově zainteresováni, se i více fyzicky „vložíme“), na počtu posluchačů, proxemice, resp. prostorových poměrech (je-li třeba komunikovat s velkým počtem posluchačů, popř. ve velké místnosti s velmi velkým odstupem od komunikačních partnerů a bez mikrofonu, je obvykle nutné se i víc namáhat), na reakcích auditoria (např. projevy nezájmu, animozity ze strany auditoria, hluk v místnosti), případně únavě. V běžné komunikaci však nadměrnou fyzickou námahu při mluvení nepociťujeme. U koktavosti ovšem její klinický obraz zahrnuje nadměrnou námahu, kterou musí balbutik vynaložit i na „běžnou“ řeč. Problém nadměrné námahy balbutiků vystoupil v poslední době do popředí, poněvadž už existují i objektivní důkazy: Kroll a De Nil (2000) informují o výzkumech potvrzujících na snímcích PET (pozitronová emisní tomografie) aktivaci související právě se zvýšenou námahou balbutiků při mluvení. Nadměrná námaha u lidí s koktavostí je zpravidla postřehnutelná i navenek – zjevným fyzickým úsilím při překonávání bloků artikulačního aparátu, které se může projevit grimasami, různou nápadnou gestikulací atd., případně rozličnými vegetativními příznaky (zčervenání, zpocení). Jedná se obvykle o projevy spadající pod termín narušené koverbální chování (Disturbed Coverbal Behavior, gestörtes koverbales Verhalten). Koverbální chování chápeme jako chování komunikátora během komunikačního aktu. Není-li toto chování narušeno, a má tedy (zejména z hlediska mluvčího) určité (vědomé či nevědomé) komunikační poslání, je relativně nenápadné, protože je v souladu s normou a lze je v podstatě chápat jako 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208090