M A S OVÁ M É DI A
národa, na základě povědomí o společném jazyce a sdílených hodnotách, jako je kultura, minulost a budoucnost (nacionalizace). Významným rysem modernizačních procesů je i postupné rozšiřování počtu těch, kdo se v daném sociálním celku mohou alespoň v základní míře podílet na politickém životě (demokratizace politického života), a postupné slábnutí významu náboženských organizací a religiozity vůbec (sekularizace). Pro všechny tyto společnosti je typický mimo jiné rychlý rozvoj masové komunikace a dramatický růst významu masových médií (již zmíněná medializace). Zvláště v prvních desetiletích 20. století se rozvíjela představa, že pro sociální organizaci industriální, kapitalistické společnosti je typická atomizace, tedy to, že lidé (zbavení svých tradičních vazeb na místo a příbuzenské svazky) jsou izolovaní, vykořenění a podřízení tlakům, které na ně vyvíjí trh, na němž se snaží uplatnit svou – začasté nekvalifikovanou – pracovní sílu, spolu s neosobní byrokratizovanou mocí. Izolovaní, atomizovaní jedinci jsou v těchto představách vydaní na milost a nemilost vlivu masových médií. To, co působilo dojmem stmelujícího faktoru, se tak v představách těchto teorií stává faktorem dezintegrujícím společnost. To má za následek úpadek kulturních a sociálních hodnot (od vkusu po mravní stabilitu), degeneraci myšlenkového potenciálu společnosti, oslabení sociálních vazeb. Tak vzniká představa masové společnosti a – pro ni typické – masové kultury. Pro svou schopnost nabídnout tatáž sdělení velkému počtu příjemců – navíc sdělení, jež slouží k identifikaci, zaplnění volného času, poskytují náměty k přemýšlení a nabízejí zábavu a uvolnění – byla a jsou masová média považována za důležitou a nenahraditelnou podmínku rozvoje masové kultury. Současně jsou právě pro tuto svou schopnost kritizována, neboť jejich působením se oslabují tradiční kulturní projevy a masovým charakterem výroby mediálních sdělení (od filmů přes hudební nahrávky a televizní pořady po denní tisk) se potlačují estetické nároky elitně uměleckých počinů a podporuje se (bezmyšlenkovitá) spotřeba masově produkovaného, unifikovaného zboží. Tradici kritiky masových médií pro jejich schopnost produkovat a udržovat masovou kulturu založili autoři spojovaní s tzv. frankfurtskou školou a je to tradice dodnes živá (viz box 1.11 a výše výklad o kultuře v pojetí Hannah Arendtové v podkapitole 1.1.2.1.2). Na rozvoji těchto úvah se významnou měrou podílela řada myslitelů 20. století – např. německá filozofka Hannah Arendtová se zamýšlela nad důsledky atomizace společnosti a francouzský sociolog Raymond Aron uvažoval o konsekvencích oslabených sociálních vazeb. Svébytný směr v kritickém uvažování o médiích a masové kultuře představují i francouzští sociální vědci Jean Baudrillard a Loius Althusser. Zatímco Althusser se ponejvíce věnoval podílu médií na posilování
98
masová média.indd 98
16.11.2009 9:17:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS208078