98
PSYCHOANALYTICKÉ KOUČOVÁNÍ
V
následujících kapitolách 3.1 až 3.3 definujeme různé typy přístupů ke koučování. Nejprve tak činíme podle psychologických teoretických východisek, dále podle možností uplatnění koučování v nejčastějších manažerských dovednostech, následně představujeme na vybraných modelech typické příklady strukturovaného procesu koučování (popsaného v akronymech) a nakonec některé koučovací programy a dílčí fáze vedení koučovacího dialogu. Kapitola 3.1 je tedy více věnována myšlení a filosofii koučování, jejímž nositelem je kouč, zatímco kapitoly 3.2 a 3.3 jsou odvozeny z koučovací praxe a slouží jako technická pomůcka (jakýsi návod), podle níž lze postupovat nehledě na použitý teoretický přístup.
3.1 Typologie koučování podle základních teoretických paradigmat V kapitole uvádíme osm nejpoužívanějších psychologických přístupů ke koučování. Jejich úplný výčet by byl mnohem širší, ale není cílem této publikace podat celkový přehled všech směrů, spíše poukázat na jejich podobnosti a odlišnosti ve vztahu k výše zmíněnému psychoanalytickému přístupu. Následující teorie do značné míry odpovídají známým a dobře etablovaným psychoterapeutickým směrům. Přesto jejich teoretický základ vychází mnohdy z odlišných paradigmat, kdy některé směry jsou přímo ovlivněny psychoanalýzou (gestalt, transakční analýza), jiné jsou psychoanalýzou inspirovány a další se vůči psychoanalýze kriticky vymezují a pracují přímo s protikladným teoretickým východiskem (kognitivně-behaviorální). Dělení je vedeno podle teoretických směrů psychologie osobnosti a z nich vyplývajících technik ovlivňování koučovaných. Typologie respektuje požadavky jasného vymezení a srozumitelnosti výkladu, dále musí vykazovat logickou stavbu a vnitřní konzistenci teorie. Rovněž jde většinou o jedinečné přístupy v procesu koučování, které nejsou kopií či kompilací jiných psychologických teorií, snad vyjma přístupu eklektického.
3.1.1 ERICKSONOVSKÝ PŘÍSTUP Teoretický přístup ke koučování je nazván podle zakladatele hypnoterapeutické školy v USA psychiatra Miltona H. Ericksona (1901–1980), který se proslavil v 50. letech 20. století jako velmi svérázná charismatická osobnost. Citlivým pozorováním a suges cemi dokázal úspěšně léčit psychiatrické pacienty, prosazoval netradiční přístup k psychoterapii častým používáním terapeutických metafor a příběhů. Při psychoterapii využíval pozitivní myšlení pacientů, nepřímé sugesce a neobvyklé příkazy, jimiž ovlivňoval podvědomí nemocných. (Zeig, Munion, 2007) Ericksonovské principy v současnosti využívá škola ericksonovského koučování. Její stoupenci kladou důraz především na vnitřní flexibilitu myšlení, na možnost volby a osobní dokonalost, sdílení hodnot a zaměření na společenství. Cílem je znovu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207994