s Bradleym trochu později, jak jsme se stavovali u našich. No prima, Tonya je tu taky, nejspíš si zamluvila cvičení s Troyem. Já cvičení s ním nesnáším. Ten chlápek je samý sval a nutí nás měřit navzájem své síly ve stupidních soutěžích, které, jak se domnívám, slouží pouze pro jeho vlastní zvrhlé pobavení. Komu přece záleží na tom, kolik skákacích panáků nebo angličáků dokážeme udělat do tří minut? „Jdeš si zacvičit s Tonyou?“ zeptá se Bradley. Naše konverzace je jen omezená. Nechce se mi mluvit a pořád na něj jsem naštvaná kvůli té svatbě. Jsem naštvaná na všechny. „Myslím, že asi zůstanu u kardia, abych vypustila trochu páry,“ zavrčím a podám mu své věci, aby je zamkl. „Dobře,“ řekne Bradley a nakloní se pro polibek, než zamíří k činkám. Uhnu z jeho dosahu a sáhnu po sluchátkách. Nechci polibek. Chtěla jsem od něj pochopení. Podporu. A teď chci prostě jenom vypnout, ponořit se do hudby, spálit ty pokradmu propašované extra sacharidy a na všechno zapomenout. Tonya se rozehřívá na běžeckém pásu. Běží v šortkách a žlutém tílku s všitou podprsenkou. Pro mě jsou tahle tílka skvělá. Tonya by na ty svoje holky potřebovala podprsenky dvě. Zdá se ale, že nikomu nevadí, že je nemá, zejména tomu chlapovi, se kterým mluví. Druhé pravidlo posilovny je, že si nikdy nevyberete stroj vedle někoho jiného, pokud je volno jinde, ledaže byste ho znali a bylo to vítané. Nejsem si jistá, jestli jsem vítaná, ale jinde volno není. Spustím tedy trenažér vedle Tonyi a ignoruju ji. Nastavím sklon na 2 a zahřívací rychlost 3, což je příjemně svižná chůze. „Takže tentokrát ses ukázala.“ Tonya má stisknuté čelisti. Na to jsem ani nepomyslela. Nejenže jsem včera nechala čekat Bradleyho, ale Tonya na mě v posilovně čekala taky. Myslí si snad, že s ní budu mluvit? „Troy říkal, že na nás bude připravený za deset minut,“ řekne suše Tonya a zvýší sklon na 3.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207947
„Troye dneska vynechám.“ Zvýším rychlost na 3,5. „Hodláš se aspoň omluvit?“ Koukne na můj displej a pak zvýší svůj sklon a rychlost na 4, aniž by cokoliv odpověděla. Mrcha. Dorovnám na její rychlost a pak přidám ještě půl stupně navíc. „Vážně?“ napiju se vody a pocítím novou, syrovou bolest. „Teda, bylas to přece ty, kdo mi řekl, že mě podvedl.“ Párkrát se rychle nadechnu. „A nakonec se ukázalo, že to bylo s tebou. S tebou!“ Spadne jí brada. „Moment. To mluvíš o Shaneovi? Tenkrát na vejšce?“ Zavrtí hlavou. „Dobrý bože!“ „Dobrý bože je na místě, mohla by ses aspoň omluvit.“ „Ta věc s Shanem se stala před sto lety, Kenz,“ vyrazí ze sebe přerývaně. „Neznamenalo to... nic...“ „Znamenalo to všechno!“ Sestoupím z pásu na postranice a zírám na ni. „Tys říkala, že mě podvedl!“ Můj chladný a klidný hlas je rozžhavený doruda. „Naprosto jsem ti důvěřovala!“ Tonya taky sestoupí z pásu na postranice a zhluboka se nadechne. „Chtěla jsi všechno opustit a jet s ním do Anglie.“ „Takže jsi sabotovala můj život?“ Nemůžu tomu uvěřit. Moje frustrace z mámy, Bradleyho, Shanea a jí, všechno to ve mně exploduje. „Víš ty co, Tonyo? Jsi podlá lhářka!“ vykřiknu příliš nahlas. Uvědomím si to hned, jak ta slova vyjdou z mých úst. Lidi mě slyšeli. Bradley se dokonce polekaně podíval mým směrem. „Ztlum to trochu, proboha!“ Otře si čelo ručníkem, pak ho hodí zpátky na madlo a znovu vstoupí na pás. „Upřímně, mohl ti říct, že jsem to byla já, a škemrat, abys mu odpustila. Ale neudělal to! Jo, ve skutečnosti jsi naštvaná kvůli tomu.“ Její slova mě bodnou přímo do srdce. „Jdi se vycpat.“ Jsem omámená vztekem a adrenalinem, skočím zpátky na pás a zvýším rychlost na 5. Moje tenisky teď dupou na gumovém běžícím pásu jako zběsilé. Tohle je pořádný běh. Zírá na mě, srovná rychlost a zvýší sklon ne o jednu úroveň, ale o dvě. Je na 9!
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207947
Nakopnu rychlost na 5,5 a zvýším sklon na 10. Na čele mi vyrazí krůpěje potu. Nemám tak dlouhé nohy a tohle je běh. Do kopce. Tonya funí a pozoruje můj displej i mě. Ať tě ani... Prásk. Má sklon 12. Vlasy se jí lepí na obličej, ale nemůže se pustit madel, aby si je setřela. Stroj má maximální sklon 15. Vím, kam tohle povede. Tohle je klasická Tonya, vždycky se mnou soutěží. Nepřipadá v úvahu, že by vyhrála. Tentokrát ne. Zmáčknu tlačítko a podržím ho, přeskočím 12 a zastavím na 13. To je ono! Abych udržela rovnováhu, držím se oběma rukama madla vepředu. Moje nohy kopají za mnou s hlasitým dup-dup-dup, jak se snažím udržet rychlost. Sleduje mě koutkem oka a z očí jí létají blesky. Můj stroj začne pípat a varovně blikat. ZPOMALIT. ZPOMALIT. Mám tep 175! Ne! Dneska už mám všech po krk. Moje nohy dupou do pásu, stroj pořád pípá, motor hlasitě kvílí. Tonya mačká tlačítko a zvedá to na 14. Nechci jít na 14. Do háje! Tohle je směšné. Je skloněná, drží se madel a snaží se udržet krok. Naše nohy ztěžka dupají, protože běžíme do kopce naplno. Vypadáme jako smyslů zbavené. Lidi nás začali pozorovat. Slyším, jak se shromáždili kolem, aby byli svědky tohoto projevu hlouposti. Troy se objeví mezi námi. Šklebí se jako maniak a povzbuzuje nás. „Makej, makej, makej!“ Ostatní se přidávají: „Makej! Makej! Makej!“ Tonye na mně nezáleží. Mámě na mně nezáleží. A co Bradley? Záleželo na mně někdy Shaneovi? Mám toho dost. V Jak ztratit kluka v 10 dnech se Andy, postava Kate Hudsonové, ptá Bena: „Souhlas nebo ne, v lásce a válce můžeš vše?“ Na tom, jak odpoví, záleží, jak moc si s ním pohraje. No, já říkám, že ne. Není to fér! A mám po krk toho, jak si se mnou lidi pohrávají a lžou mi. Jestli chce Tonya válku… zvednu vysoko ruku a prásk! Stroj se zdvihne nahoru. Úroveň 15! Nejvyšší úroveň!
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207947