s Bradleym trochu později, jak jsme se stavovali u našich. No prima, Tonya je tu taky, nejspíš si zamluvila cvičení s Troyem. Já cvičení s ním nesnáším. Ten chlápek je samý sval a nutí nás měřit navzájem své síly ve stupidních soutěžích, které, jak se domnívám, slouží pouze pro jeho vlastní zvrhlé pobavení. Komu přece záleží na tom, kolik skákacích panáků nebo angličáků dokážeme udělat do tří minut? „Jdeš si zacvičit s Tonyou?“ zeptá se Bradley. Naše konverzace je jen omezená. Nechce se mi mluvit a pořád na něj jsem naštvaná kvůli té svatbě. Jsem naštvaná na všechny. „Myslím, že asi zůstanu u kardia, abych vypustila trochu páry,“ zavrčím a podám mu své věci, aby je zamkl. „Dobře,“ řekne Bradley a nakloní se pro polibek, než zamíří k činkám. Uhnu z jeho dosahu a sáhnu po sluchátkách. Nechci polibek. Chtěla jsem od něj pochopení. Podporu. A teď chci prostě jenom vypnout, ponořit se do hudby, spálit ty pokradmu propašované extra sacharidy a na všechno zapomenout. Tonya se rozehřívá na běžeckém pásu. Běží v šortkách a žlutém tílku s všitou podprsenkou. Pro mě jsou tahle tílka skvělá. Tonya by na ty svoje holky potřebovala podprsenky dvě. Zdá se ale, že nikomu nevadí, že je nemá, zejména tomu chlapovi, se kterým mluví. Druhé pravidlo posilovny je, že si nikdy nevyberete stroj vedle někoho jiného, pokud je volno jinde, ledaže byste ho znali a bylo to vítané. Nejsem si jistá, jestli jsem vítaná, ale jinde volno není. Spustím tedy trenažér vedle Tonyi a ignoruju ji. Nastavím sklon na 2 a zahřívací rychlost 3, což je příjemně svižná chůze. „Takže tentokrát ses ukázala.“ Tonya má stisknuté čelisti. Na to jsem ani nepomyslela. Nejenže jsem včera nechala čekat Bradleyho, ale Tonya na mě v posilovně čekala taky. Myslí si snad, že s ní budu mluvit? „Troy říkal, že na nás bude připravený za deset minut,“ řekne suše Tonya a zvýší sklon na 3.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207947