98
CESTA SVATOSTI
se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli. (Žid 12,1–11)
Rozhodně se to vyplatí. Být vysvobozen z hříchů, jež nás ničí, je nezměrná úleva. Je to radost a uzdravení našeho lidství. Už kvůli tomu bychom měli pochopit, že usilovat o hlubokou a ryzí svatost stojí za to, a je cena jakákoli. Možná ale potřebujeme, aby nás někdo trochu povzbudil, trochu přesvědčoval. Stojí svatost opravdu za to?
Síla svatosti Každý chce žít silný život. Každý člověk chce cítit, že na jeho přítomnosti na této zemi záleží. Zničené duše, jež končí sebevraždou, si na život sahají s pocitem, že nebude žádná škoda, když tu nebudou. Mají pocit, že když zmizí ze scény, udělají světu laskavost. Ti však, kdo žijí v hluboké, radostné spokojenosti, obvykle nalezli místo, kde jejich životy působí nějaké velké dobro, a jsou si toho vědomi. Všichni toužíme po tom, aby na nás záleželo. Dychtíme po tom, aby nebylo jedno, zda jsme, nebo nejsme. To, co ještě nevidíme, je spojitost mezi naší osobní svatostí a naším vlivem na tento svět. Ve druhé kapitole jsem naše přemítání o fascinující Ježíšově dobrotě začal dvěma příběhy: o jeho křtu a o pokušení na poušti. Všimněte si, co se děje, když se Ježíš vrací z té velké zatěžkávací zkoušky charakteru: Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti čtyřicet dní a ábel ho pokoušel… Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili. (Lk 4,1.14–15)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207837