Vždy si (vy)stačím, protože se chovám realisticky, protože jsem k sobě poctivý a protože mám snahu. Víc nelze očekávat.
Spokojenosti se můžeme učit
Platí jedna zákonitost: „Jestliže nejsem spokojen s tím, co mám dnes, nebudu spokojen ani s tím, co budu mít zítra.“ Součástí umění žít je stálá kultivace pocitu spokojenosti. Tomuto umění se učíme tím, že si spokojenost vůbec připustíme. Zaměříme pohled na to, co máme. Závist vždycky škodí, neboť aktivuje negativní programy „jsem nedostatečný“ nebo „nezažil jsem dostatek“. Skutečná radost může vzniknout jen z toho, co jsme sami dokázali. Pan F. jako dítě nedokázal dostatečně uspokojit svého otce. Když dělal chyby ve škole, byl doma bit. Když něco provedli mladší sourozenci, byl potrestán, že je dostatečně nehlídal. Ve své profesní činnosti projevoval extrémní ctižádostivost a dokázal si vydělat celkem slušné jmění. Pak měl dopravní nehodu s tragickými následky: trvalé postižení a neschopnost vydělávat. Nejdříve tedy spotřeboval své jmění, a pak byl odkázán už jen na státní podporu. V průběhu terapie pan F. poznal, že jeho tajným programem byla dosud věta „jsem nedostatečný“. Jeho extrémní ctižádost byla vyvolána a podporována vztekem na otce. Jeho antiprogram představovaly práce a výkony. Pan F. si vůbec nevzpomíná, že by byl někdy spokojený. Nebyl spokojený ani v době, kdy měl všechno: velice dobrou pozici ve firmě, drahé auto a pěkný dům. Teď, když musí žít s tělesným postižením a málo penězi, má ještě víc důvodů k nespokojenosti. Pan F. však obrátil pozornost k tomu, co mu zůstalo. Uvědomil si, že i když je trvale postižený, může dělat spoustu věcí. Objevil
98
Nové programy pro lepší život
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207836