pak zabiji Rávanu a s jeho tělem sem se vrátím. Buď přinesu zpátky Sítu splniv uložený úkol, nebo vyrvu Lanku z moře a Rámovi k nohám složím.“ Tak promluvil opičí rek, nejlepší syn svého rodu, a pak přenáramnou silou odrazil se z vršku hory. Jeho odraz byl tak prudký, že v závratně rychlém letu strhl s sebou všechny stromy, které rostly na úbočí. Všechny letěly s ním vzduchem, střásajíce zbylé květy, jak přátelé, kteří chtějí svého druha vyprovodit. Podivuhodný byl pohled na obrovské jeho tělo, za nímž vznesl se voj stromů jako vojsko seřazené. Hodnou chvíli letěly s ním a pak padly do vod moře jako kdysi hora v hrůze před Indrovým hromoklínem. S květy uvízlými v srsti vypadal ten opičí rek jako hora ozdobená zářícími světluškami. Jako meteor vržený z nebe hnal se Hanumán nad hladinou oceánu a rychlost jeho letu vyrývala do jeho vod hlubokou brázdu. Za ním se srážely vlny jako při ničivé bouři a vylétaly až vysoko k oblakům.
97 002_000posl_RAMAJANA_192.indd 97
21.5.2015 0:02:14
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207638