I
Neurologie pro studium a praxi 1. Herniace okcipitální: Oblongata a mozečkové tonzily se kaudální částí vtlačují do foramen okcipitale magnum. Je dobře patrná na sagitálních MR řezech. Tlak na životně důležitá centra v oblongatě vede k jejich selhání – nejdříve dechu, posléze i srdeční činnosti. 2. Herniace descendentní tentoriální vzniká stlačením spodní části temporálního laloku (zvláště uncus gyri hyppocampi) do incisura tentorium cerebelli. Dojde ke stlačení orální části kmene, někdy i ke kompresi n. III proti hraně tentoria s následnou mydriázou. Následují poruchy vědomí a oběhu z tlaku na mezencefalon. 3. Ascendentní tentoriální herniace provází pokročilá stadia nádorů mozečku a dolního kmene. Struktury zadní jámy lební se přesouvají kraniálně. V obrazu CT a MR je IV. komora vytlačena vzhůru a kmenové cisterny zanikají. 4. Herniace subfalxiální spočívá v přesunu středních struktur pod falx cerebri. Komora je na straně léze dislokována a stlačena falxem, na druhé straně naopak rozšířena (pasáži likvoru brání blokáda foramen Monroi kompresí).
Syndrom nitrolební hypotenze Tlak likvoru pod 60 mm vodního sloupce považujeme za nitrolební hypotenzi. Vzniká nejčastěji po lumbální punkci. Objevují se hlavně bolesti hlavy, zejména při vertikalizaci. Analgetika bývají málo účinná. Problémem může být nitrolební hypotenze po shuntu zavedeném neurochirurgem, pokud funguje nadměrně (overshunting). Traumata mozku spojená s likvoreou mohou působit likvorovou hypotenzi, stejně jako trauma v oblasti páteře, např. píštěl s odtokem likvoru do měkkých tkání. Nejčastěji se setkáme s příznaky nitrolební hypotenze po lumbální punkci, která se upraví během několika dnů po punkci. Klinické příznaky jsou podobné jako u nitrolební hypertenze. Léčba se řídí příčinou hypotenze, u likvorey může být i chirurgická.
2.17 Syndrom meningeální Meningeální příznaky vznikají drážděním mozkových plen (kde jsou nervová zakončení) a dále míšních kořenů. Povahou jsou jak chemické, tak mechanické. Míšní kořeny jsou drážděny při svém natažení, např. v předklonu hlavy nebo ve flexi DK. Dráždění meningeální je způsobeno nejčastěji zánětem, subarachnoidálním či jiným krvácením do meningeálních prostorů a vzácně infiltrací nádorem. Při hypertenzi nitrolební (viz výše) bývá meningismus. Meningeální syndrom se projevuje spazmy paravertebrálních svalů horních i dolních končetin. Pacienti mívají silné bolesti hlavy, nauzeu, zvrací, jsou přecitlivělí na hluk a světlo, mívají bolestivé výstupy n. V. V terminální fázi je poloha nemocného typická se zakloněnou hlavou – leží na boku, hlava zakloněná, šíje ztuhlá a DK ve flexi. V rámci objektivního vyšetření je ztuhlá šíje, příznak, po kterém pátráme vždy již v rámci základního vyšetření. Aktivně ani pasivně se nemocný nedotkne bradou sterna, stupeň příznaků se udává vzdáleností brady od hrudníku na počet prstů (flexe hlavy vázne na čtyři prsty). Kernigův příznak je možné vyšetřit vsedě, vleže i ve stoji. Vleže se nemocný neposadí s propnutými koleny. Vsedě při současné flexi v kyčlích a kolenou vázne při pozitivitě extenze kolen. Ve stoji se zkříženýma rukama na prsou se bez flexe v kolenou nepředkloní. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207460