Nell jen nerada opouštěla Jacka, představujícího pro ni v tuto chvíli jediného spojence a jistotu, ale zároveň nemohla zklamat laskavou paní Whiteyovou. A pak - musela si přiznat - docela se už těšila, až ze sebe svlékne ty staré hadry, ve kterých cestovala. Přijala tedy Rubyinu dlaň a nechala se odvést do domu. Ještě se stihla ohlédnout po Jackovi, ale ten před jejím pohledem uhnul očima. Zabolelo ji to. Stydí se za ni, to je jasné. Jistě už lituje toho, že jí nabídl svou pomoc a přivedl ji sem. Vedle rančerovy dcery musí vypadat jako chudá příbuzná. Sklopila hlavu, aby si nikdo nevšiml jejího zklamání a vešla do domu. Prošly přes velký obývací pokoj, jemuž vévodil obrovský kamenný krb, a společně vystoupaly pohodlným dřevěným schodištěm do horního patra, kde byly ložnice. Nell se zvědavým úžasem pozorovala pro ni nové prostředí. K svému překvapení zjistila, že vnitřní zařízení ranče se nijak zvlášť neliší od zařízení jakéhokoliv zámožného domu na Východě. I tady viděla vzácné kusy nábytku, jemný porcelán, zrcadla, obrazy. Měla pocit, jako kdyby se najednou ocitla v jiném světě. Připomnělo jí to domov a oči se jí zalily slzami. Ruby ji zavedla do svého pokoje, největší a nejslunnější místnosti v horním patře domu. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207427
Z oken byl úchvatný výhled na zelené pastviny zakončené vzdálenou hradbou lesa a řeku klikatící se dole v údolí. Vkusně a pohodlně zařízený pokoj prozrazoval, že Whiteyovi patří k bohatým rančerům v kraji a mohou si dovolit vybavit svůj dům natolik pohodlně, jak to jen možnosti dovolí. Nell se pozvolna uklidňovala a jen myšlenka na to, jak musí ty milé lidi obelhávat, jí pořád tížila svědomí. Zároveň si ale uvědomovala, že nemůže přiznat pravdu, aby je nezavlekla do svých potíží. Zmítána rozporuplnými pocity naslouchala neustálému Rubyinu štěbetání a nechala dívku, aby jí sama vybrala šaty a pomohla převléknout se. Kupodivu začínala zjišťovat, že Ruby je milá a sympatická a mají stejné názory - alespoň co se oblékání týče. Možná by mohly být přítelkyně. Když Nell odcházela do koupelny, aby se umyla a převlékla, už se dokonce usmívala.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207427
10. Vítej u nás „Jacku, to děvče - Manuela - jaké s ní máš plány?“ rančer přímo zamířil k věci a zatímco si zapaloval doutník, po očku pozoroval mladého muže. Seděli osamoceni v klidu rančerovy pracovny a rančer skutečně neplýtval časem. „Plány? Vlastně nevím. Možná…,“ Jack zamyšleně točil cigaretou ve svých prstech a najednou, jakoby se konečně rozhodl, zpříma pohlédl na rančera. „Ona není Mexičanka. Je to běloška, stejně jako vy nebo já. Našel jsem ji na poušti před pár dny. Nevím o ní nic, než co mi sama řekla. Rodiče ji chtěli proti její vůli provdat, tak utekla z domova a teď má strach, že ji najdou. Proto to přestrojení. Myslel jsem, že jako Mexičanku ji nepoznají a ona bude mít čas a klid si všechno promyslet.“ „Tak to je každopádně zajímavé,“ poznamenal zamyšleně rančer. „Co je ona zač? Z jaké je rodiny? A odkud?“ Jack zavrtěl s povzdechem hlavou. „Sám nevím, pane. Říkala, že je z Chicaga, ale tomu moc nevěřím. O rodině se nijak víc nezmínila. Vlastně o ní nevím vůbec nic. Musel byste ji vidět tam na poušti. Zoufalý
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207427