Peterkové ještě zcela nevzpamatovala. Je to trapné, ale musím jí to říct, pomyslel si s nevolí primář, musí si dávat příště pozor, jakou injekci podá, mohlo by nás to stát krk oba. „Sedněte si, paní doktorko,“ nabídl jí ţidli. Doktorka Malcová si sedla a pohledem uštvané laně hleděla na primáře. Bylo zřejmé, ţe očekává jenom to nejhorší. Ale co to můţe být, to ji jistě nenapadlo. Primář odvrátil zrak, aby se na ni nemusel dívat. Vţdyť to, co jí teď chce říct, jistě předčí její nejhorší představy. Je jasné, ţe svojí neopatrností zabila vlastní tetu. Postavil se k oknu, díval se ven a pomalu kladl slůvko za slůvkem. „Paní doktorko, právě jsem se dozvěděl od primáře Sýkory z patologie, co bylo příčinou smrti vaší tety paní Peterkové.“ Obrátil se směrem k Malcové. Viděl, jak se otřásla a jak na něho s úzkostí hledí, stejně jako kdyţ čeká odsouzenec na vykonání popravy. „Bohuţel vám musím říct, ţe paní Peterková zemřela na předávkování lékem na srdce…,“ řekl název léku. „Ale… vţdyť teta… paní Peterková, tento lék vůbec neuţívala,“ téměř vykřikla doktorka Malcová s hrůzou v obličeji. „Právě proto. Musela jej dostat injekčně krátce před smrtí. Pokud jsem byl informován, injekce jste paní Peterkové podávala výhradně vy, paní doktorko.“ „To ano, ale poslední injekci jsem jí podala hned ráno, jakmile jsem přišla do práce. Co vím určitě, ţe kolem poledne nedostala ţádnou injekci.“ „Nějakou musela dostat, jinak by teď byla mezi námi.“ Bylo zřejmé, ţe jí primář nevěří. Je to pochopitelné, myslel si, Malcová jistě nechce mít pocit, ţe zabila svoji vlastní tetu. Přistoupil k ní blíţe, naklonil se k ní a konejšivě jí řekl: „Uţ to nebudeme rozebírat, paní doktorko, já vím, ţe vás úmrtí vaší tety trápí. Nebudeme se k tomu vracet. Jenom vás prosím, ať tyhle skutečnosti, které jsem vám sdělil, zůstanou jenom mezi námi. Myslím, ţe je i ve vašem zájmu, aby se vaši příbuzní na vás nezlobili ještě víc, neţ je tomu doposud, a taky by vás
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207329