98
Kapitola druhá
vyhýbání se práci, nedbalé ustrojení, včasné nenastoupení služby, neuposlechnutí rozkazu nadřízeného. Dále pak spánek v čase služby, opilství ve službě, opožděný návrat po večerce, vzdálení se z budovy ve výkonu trestu domácího vězení, spánek mimo společnou budovu (spojený patrně se spánkem s osobou něžného pohlaví…), nepořádek na světnici, vyhrožování spoluvojínům a hraní karet či jiných hazardních her o peníze. K již raritnějším přestupkům můžeme počítat nošení civilních černých kalhot, nečistotu těla a „zavšivení se“ (tehdy přicházel v úvahu dezinfektor neboli odvšivovač), přijetí cigaret od civilní osoby při službě v bráně, tropení hluku na chodbách, nedostavení se na přednášku, prodání vojenského pláště a bot, vzdálení se z ústavu a řezání dříví na pokoji. Jeden vojín byl vyzván, aby zpěvem nerušil noční klid, ale za chvíli zpíval hlasitě zase…. Někteří jedinci byli pravděpodobně velmi nepoddajní či bujaří a služba jim prostě nevoněla. Například Antonín Baňka v roce 1923 při dubnovém „povinném denním cvičení vystoupil bez omluvitelné příčiny ze seřazeného šiku a prohlásil velícímu četaři, že nebude cvičit“. Vojín Václav Šesták zase 31. července téhož roku v „době zaměstnání opil se tak, že se stal směšným okolojdoucímu obecenstvu a musel býti stráží od brány odveden“. Za to se mu dostalo deset dní vězení po službě. K pěkným kvítkům patřil i vojín Miroslav Fišer, který jistě rád pobyl v hostinci. Když vykonával trest kasárního vězení, využil příležitosti, když byl vyslán jako průvodce choromyslného do ústavu v Kateřinské ulici, a zašel do hospody. Zde zůstal až do 11 hodin v noci a vrátil se zpět do Invalidovny samozřejmě v podnapilém stavu a měl cestou kontroverzi s rovněž podnapilými civilisty a dokonce ještě nepozdravil důstojníka! Čekalo ho sedm dní samovazby…145 Tresty nebyly nijak drsné, patřilo k nim domácí vězení, kasární vězení, vězení po vykonané službě, samovazba, prosté vězení a tuhé vězení nebo odejmutí drahotního přídavku, odejmutí kuřiva či odnětí práva na přesčas a dovolenou. To, o čem jsme stručně referovali, to vše byly 145
VÚA – VHA Praha, Vojenská Invalidovna Praha (MIH), Trestní protokol (1898 -1926), s. 321.
Aby nemuseli_tisk indd 98
31 3 2015 20:51:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207314
Střípky ze života v Invalidovně
99
pouhé přestupky. Když došlo k těžšímu trestu, ujala se delikventa vyšší soudní instance. Například vojín Jindřich Rubeš se dopustil zločinu krádeže, byl souzen divizním soudem v Praze a vyfasoval pět měsíců žaláře zostřeného jednou měsíčně postem a posledních a prvních čtrnáct dní samovazbou.146 Jedním z největších „nezmarů“, který se v trestním protokolu vyskytuje, byl mladý vojín František Lechnýř (narozen 1903), příslušný k divizní nemocnici č. 5. V prosinci 1924 stačil spáchat pouze dva přestupky. „Konaje službu u brány učinil falešné hlášení tím, že zatajil opožděný příchod dvou vojínů, ačkoliv třetího vojína současně s nimi přišedšího nahlásil“. Za to vyfasoval sedm dní vězení po vykonané službě. Druhý trest spáchal právě při tomto vězení, když „…močil na podlahu, aby, jak sám řekl, nemusel vynésti nádobu“. Za to si již měl odpykat sedm dní samovazby, z toho odseděl čtyři a zbytek mu byl pravděpodobně s ohledem na Vánoce prominut. V nadcházejícím roce 1925 se ovšem Lechnýř činil ještě daleko více a dopustil se dokonce celých třinácti přestupků; myslím, že nikdo jiný tolik přestupků jako on v celém Trestním protokolu na svědomí neměl. Kouřil při rozkaze, hrubě se choval k vojínovi určenému za jeho představeného a vyhrožoval mu bitím (15 dní vězení po službě). Spal do 6.45, ačkoliv ho velitel světnice řádně budil (10 dní kasárního vězení). Pro ilustraci můžeme pokračovat: Lechnýř spal při službě v domácí nemocnici a byl při tom přistižen, také nepořádně konal službu u brány. Ležel na lavici a spal – opět při službě u brány, odešel v poledne ze služby u invalidního důstojníka a spal až do tří hodin odpoledne. Straní se práce, vypůjčil si peníze od invalidy z nemocnice, „ač jest to přísně zakázáno“, v době, kdy měl trest kasárního vězení, vzdálil se samovolně z budovy. Za všechny přestupky dostal Lechnýř kasární vězení či vězení po vykonané službě. Jistým vrcholem originality v tomto směru byl Lechnýřův přestupek z 11. srpna 1925: „Koná službu nedbale, chová se nevojensky, projevuje nechuť k povinnostem vojína. Při službě na pokoji u nemocných 146
VÚA – VHA Praha, Vojenská Invalidovna Praha (MIH), Trestní protokol (1898– 1926), s. 286.
Aby nemuseli_tisk indd 99
31 3 2015 20:51:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207314
100
Kapitola druhá
lehl si do postele a spal tak tvrdě, že za prudké bouře se vůbec neprobudil a musel býti nemocným vyburcován, aby zavřel okna“. To už následovalo odnětí práva na přesčas a dovolenou. Od září do listopadu pokračoval svérázný vojín a spáč v dalších přestupcích: nepřišel k rozkazu, hrál karty o peníze, choval se nevojensky vůči pouliční hlídce. Jisté obchodní nadání mu také nechybělo, neboť 28. listopadu 1925 prodal soupravu nově vydaného erárního prádla za 15 Kč a ještě k tomu neuposlechl rozkazu velitele světnice, aby vstal, když byl hlášen budíček. Následovalo 20 dní kasárního vězení.147 Jiných přestupků se již Lechnýř nedopustil. Otázkou trestání přestupků a alkoholismu, který byl v ústavu celkem běžný, jsme se vlastně dostali k pití piva a pálenky, jež se mohlo provozovat přirozeně i s mírou a potěšením v běžných mezích. Ve smlouvě z roku 1729 bylo stanoveno,148 že pokud Invalidovna nebude mít vlastního pivovaru a vinopalny, všechno pivo a pálenka dobré jakosti se bude odebírat z křižovnického pivovaru a vinopalny se slevou jeden zlatý na každém sudě. Zřídí-li si Invalidovna svůj pivovar, nesmí se pivo čepovat v hospodách na půdě křižovnické jurisdikce. Ve smlouvě je zmíněn velmistr řádu křižovníků František Matyáš Böhm, jeho zástupce Arnošt Leopold Fischer a vedoucí konventu Jan Kryštof Zajíček. Invalidovna si nakonec u úpatí Vítkova vlastní pivovar opravdu zřídila a na četných pláncích se tak setkáme s budovou jménem „Bräuhauskaserne“ – pivní kasárna,149 kterou později nahradila okresní jezdecká kasárna a ložní sklad (Bettenmagazin). Od pivních kasáren, které stály podle zachovaných plánů u úpatí Vítkova až do roku 1891, pochází i název pro karlínské invalidy „pindíci“, který vznikl velmi pravděpodobně od toho, 147
VÚA – VHA Praha, fond Vojenská Invalidovna Praha (MIH), Trestní protokol (1898–1926), s. 325 a 332. 148 F. KNEIDL, s. 268 149 Ve fondu Generální velitelství Praha (GK Praha) se zachoval soubor listin z roku 1831, kde se rozhoduje o novém nájemníkovi pivních kasáren. V této složce dokumentů se zachovaly i cenné opisy listin z roku 1730 o založení Invalidovny, kde se rovněž řeší otázka piva a pálenky – VÚA – VHA, fond Generální velitelství Praha (GK Praha), signatura R 2/3 (1831).
Aby nemuseli_tisk indd 100
31 3 2015 20:51:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207314