98
Kapitola druhá
vyhýbání se práci, nedbalé ustrojení, včasné nenastoupení služby, neuposlechnutí rozkazu nadřízeného. Dále pak spánek v čase služby, opilství ve službě, opožděný návrat po večerce, vzdálení se z budovy ve výkonu trestu domácího vězení, spánek mimo společnou budovu (spojený patrně se spánkem s osobou něžného pohlaví…), nepořádek na světnici, vyhrožování spoluvojínům a hraní karet či jiných hazardních her o peníze. K již raritnějším přestupkům můžeme počítat nošení civilních černých kalhot, nečistotu těla a „zavšivení se“ (tehdy přicházel v úvahu dezinfektor neboli odvšivovač), přijetí cigaret od civilní osoby při službě v bráně, tropení hluku na chodbách, nedostavení se na přednášku, prodání vojenského pláště a bot, vzdálení se z ústavu a řezání dříví na pokoji. Jeden vojín byl vyzván, aby zpěvem nerušil noční klid, ale za chvíli zpíval hlasitě zase…. Někteří jedinci byli pravděpodobně velmi nepoddajní či bujaří a služba jim prostě nevoněla. Například Antonín Baňka v roce 1923 při dubnovém „povinném denním cvičení vystoupil bez omluvitelné příčiny ze seřazeného šiku a prohlásil velícímu četaři, že nebude cvičit“. Vojín Václav Šesták zase 31. července téhož roku v „době zaměstnání opil se tak, že se stal směšným okolojdoucímu obecenstvu a musel býti stráží od brány odveden“. Za to se mu dostalo deset dní vězení po službě. K pěkným kvítkům patřil i vojín Miroslav Fišer, který jistě rád pobyl v hostinci. Když vykonával trest kasárního vězení, využil příležitosti, když byl vyslán jako průvodce choromyslného do ústavu v Kateřinské ulici, a zašel do hospody. Zde zůstal až do 11 hodin v noci a vrátil se zpět do Invalidovny samozřejmě v podnapilém stavu a měl cestou kontroverzi s rovněž podnapilými civilisty a dokonce ještě nepozdravil důstojníka! Čekalo ho sedm dní samovazby…145 Tresty nebyly nijak drsné, patřilo k nim domácí vězení, kasární vězení, vězení po vykonané službě, samovazba, prosté vězení a tuhé vězení nebo odejmutí drahotního přídavku, odejmutí kuřiva či odnětí práva na přesčas a dovolenou. To, o čem jsme stručně referovali, to vše byly 145
VÚA – VHA Praha, Vojenská Invalidovna Praha (MIH), Trestní protokol (1898 -1926), s. 321.
Aby nemuseli_tisk indd 98
31 3 2015 20:51:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207314