Paní Katynka šla s paní Klárkou, která ob chvíli upozorňovala paní matinku brzy na to a hned zas na ono – ale paní Katynka jen tak „na půl oka“ se podívala a pohrdlivě poznamenala: „Hm u nás v Praze je to lepší!“ Přišly k řece – byla to Svitava – a paní Katynka zas se jí porouhala: „Tohle je ňáká řeka – naše Moldava by takovejch spolkla padesát.“ Paní Klárka pověděla sice paní matince, že v Brně jest ještě jedna řeka, Svratka, ale paní Katynka jen mávla rukou: „Asi jako u nás Botič, ne?“ Zato pod Špilberkem se zastavila sama. „Co je to tam nahoře – kasárna, že?“ A paní Klárka pověděla, co věděla. „Ano, kasárny – a státní vězení.“ „Státní vězení? To je jako arest nebo kriminál, ne?“ opáčila paní Katynka. „Ano, bohužel – kriminál – a nejstrašnější snad na světě. A zavírali tam politické provinilce v podzemních děrách ve skále vytesaných, v kasematách, ve tmě a vlhku. Nejhorší žaláře v podzemí, hladomorny a mučírny, jsou prý zazděny,“ a paní Klárka otřásla se hrůzou. Paní Katynka stála jako zkamenělá a dívala se nahoru plna děsu. „Tak vida – kriminály a mučírna – to je hrůza hrůzoucí!“ zatesknila paní Katynka. „Na Špilberku trpělo mnoho dobrých lidí proto, že se bouřili proti císaři,“ snažila se paní Klárka ujasnit paní matince pravou podstatu Špilberku. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207224
„A tak?! To jako – dyž byla u nás rebulací – v osmačtyrycátýrn roce? Jó, holenku, to je hrozně zlá věc, stavět se proti císaři pánu, dyž von má vojáky, kanóny a kriminály,“ usuzovala po svém paní Katynka. „Ale paní matinko, to jsou obyčejně lidé šlechetní a vlastenci, kteří se bouří proti bezpráví,“ namítala paní Klárka. „A to vám – to ti jistě nakukal Emil, viď? Ježíšmarjá – už aby byl vodsud pryč – já vím, že by ho tady někdy chytili a vsadili na ten zatracenej Špilberk – dyť je taky takovej rebulant! A že takový hnízdo bohapustejch ukrutností boží posel nezapálí a nesmete z povrchu zemskýho! Prosím vás, lidičky, pojďte dál – pojďte vodsud,“ a paní Katynka sbírala děti a hnala se někam pryč. Zaplať pámbu nastotisíckrát, že Emila dostane odsud – Panenko Maria – a ona – a ona, paní Katynka, matka – spala si pěkně v Praze na Vaječném trhu a nic nevěděla o Špilberku, který tu sedí nad Brnem zrovna jako „pekelnej dravec“, nad tím Brnem, kde je i její syn – taky rebulant“. A nežli se paní Katynka vzpamatovala ze strašného svého dojmu po Špilberku, byli všichni zas už bůhvíkde ve městě a před nějakým kostelem. „Heleď, Klárko, pojďme na otčenášek tady do toho božího kostýlka,“ a paní Katynka už vstupovala do kostela a děti s ní. Paní Katynka si sedla do lavice a zbožně se modlila, aby je všecky Bůh všemohoucí ode všeho neštěstí chránil, do Prahy šťastně je dovedl a nevěstě její odplatil za to, že jí, matce, „votevřela voči a rozum“. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207224
Konečně povstala a měla se k odchodu – ale mladá paní ji zatahala za rukáv: „Paní matinko, půjdeme tuhle tudy,“ a vedla paní matinku k protějšímu vchodu – a Panenko Maria! Otevřela dveře a byli zase v kostele – v jiném a větším ještě. Paní Katynka zapomněla se pokřižovat – no tohle: kostel vedle kostela – to v Praze přece není! Kostel a kaple – to jo, ale kostel a kostel – to ne! Ale – počkejme! Vždyť v Praze jsou také kostely „bedle“ sebe, a to ne dva, ale hned tři – bodejťže! „V Klementinum“, pravdaže! Ale – ale z kostela do kostela se tam přece nejde, kostely jsou za sebou v řadě, jenom Vlaská kaple je vedle svatého Klimenta. Paní Katynka zamýšlela se nad oběma kostely – jeden byl starý, druhý nový – a ptala se paní Klárky, proč že ty dva kostely jsou vedle sebe? Paní Klárka nevěděla – ale domnívá se, že postavili si zde řeholníci minorité kostel nový a starý zatím nechali stát a potom už jej nezbořili. A paní Katynka horlivě přisvědčovala: „No pravda, dobře udělali – což musí bejt každej starej kostel nebo dům zbořen, dyž se novej staví? Ať postaví novej kostel nebo dům jinde a starej můžou nechat stát, kde stojí – na památku!“ (Paní Katynko, kdybys vstala, to by ses zhrozila toho, co všecko zbytečně jest zbořeno! I v srdci tvého starého trhu Vaječného prolomeno jest staré jeho podsíní, loubí!) A ještě někam dostala se paní Katynka: na trh!
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207224