Paní Katynka šla s paní Klárkou, která ob chvíli upozorňovala paní matinku brzy na to a hned zas na ono – ale paní Katynka jen tak „na půl oka“ se podívala a pohrdlivě poznamenala: „Hm u nás v Praze je to lepší!“ Přišly k řece – byla to Svitava – a paní Katynka zas se jí porouhala: „Tohle je ňáká řeka – naše Moldava by takovejch spolkla padesát.“ Paní Klárka pověděla sice paní matince, že v Brně jest ještě jedna řeka, Svratka, ale paní Katynka jen mávla rukou: „Asi jako u nás Botič, ne?“ Zato pod Špilberkem se zastavila sama. „Co je to tam nahoře – kasárna, že?“ A paní Klárka pověděla, co věděla. „Ano, kasárny – a státní vězení.“ „Státní vězení? To je jako arest nebo kriminál, ne?“ opáčila paní Katynka. „Ano, bohužel – kriminál – a nejstrašnější snad na světě. A zavírali tam politické provinilce v podzemních děrách ve skále vytesaných, v kasematách, ve tmě a vlhku. Nejhorší žaláře v podzemí, hladomorny a mučírny, jsou prý zazděny,“ a paní Klárka otřásla se hrůzou. Paní Katynka stála jako zkamenělá a dívala se nahoru plna děsu. „Tak vida – kriminály a mučírna – to je hrůza hrůzoucí!“ zatesknila paní Katynka. „Na Špilberku trpělo mnoho dobrých lidí proto, že se bouřili proti císaři,“ snažila se paní Klárka ujasnit paní matince pravou podstatu Špilberku. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207224